Celá konference i církev pastora Siona Okuneye je opravdu Vítězstvím Božího království v Polsku. Bůh je tak dobrý! On zasadil tento sloup Pravdy přímo v centru Varšavy, aby Jeho Sláva byla zjevena skrze církev a rozbila každou náboženskou pevnost v Polsku.
Náš pastor F. Nsoha byl pozván na konferenci jako mluvčí. Slovo, které Pán skrze něj poslal bylo jako vždy mocné a ostré. Poslané k vysvobození, povzbuzení a zbudování těla Kristova. „Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.“ (Řím 8:19) Pastor pokládal ruce na nemocné a mnozí byli uzdraveni a vysvobozeni. Pomazání, které je na našem pastorovi, bylo přijato ve velké vážnosti, úctě a Boží bázni. A to jak na konferenci, tak při setkání pastorů z celého Polska, kde sloužil pastor F. Nsoha slovem.
Jsem Bohu vděčná, že jsme mohli být v jeho blízkosti. Veškerá sláva patří našemu Bohu.
Celá cesta do Polska byla pro mě zázrakem! Ve chvíli, když náš pastor oznámil cestu na tuto konferenci, tak Bůh vložil do našeho srdce touhu jet také a být modlitební podporou „ někde v zadní řadě.“ Začali jsme se se sestrou Marií modlit a plánovat cestu nočním vlakem v pátek a vrátit se v neděli v noci, abychom stihli v pondělí nástup do zaměstnání. To, že jsme nakonec jeli autem i se sestrou Ivanou, bratry Salvadorem a Vladimírem, bylo opravdu požehnání! Od chvíle, kdy jsme nasedli do auta nám Pán žehnal a během celé cesty i pobytu v Polsku jsme odpočívali v Jeho přítomnosti.
Do Varšavy jsme dojeli v noci a ubytovali se u sestry Marshy, která nás přijala s otevřenou náručí a s láskou Ježíše Krista. Nikdy předtím, jsme se neviděli, neměli jsme společný jazyk, každý z nás byl z jiného koutu země a přesto víme, že jsme přijeli domů do rodiny k naší sestře. To je možné jen v Božím království! Marsha nás jako správná vedoucí chval hned po příjezdu seřadila ke chvále Pánu a někdy kolem druhé hodiny ranní jsme společně zpívali „ Bůh je dobrý, já vím“ Také jsme si pochutnali na africkém jídle. Se stejnou láskou nás přijali i sestry a bratři v církvi pastora Siona. Ať Bůh žehná místní části těla Kristova ve Varšavě! Mohla jsem uvidět: „Jak je vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! Tam přece Hospodin požehnání udílí – život až navěky!“ (Žalm 133:1,3)
A také Ti děkuji Pane, že jsi naplnil touhu mého srdce.
Haleluja!
Sestra Ilona
Mise na Ukrajinu
Od 17. do 25 srpna se uskutečnila Mise na Ukrajinu. Naši bratři a sestry se připojili k pastoru Festu Nsohovi, aby jej provázeli během shromážděních v církvích na Ukrajině, které jsme navštívili již v předchozích letech.
Mise začala shromážděním v církvi Nová Smlouva v Užhorodu 19. srpna. 20. srpna se konala společná večeře místních pastorů a celého misijního týmu. 21. a 22. byla velká stanová evangelizace ve městě Vinogradiv pod názvem „Ježíš – naděje křesťansktví,“ na které jsme spolupracovali s místní církví, kterou vede pastor Tatač. V neděli byl náš tým součástí dvou shromáždění. Ranní bylo na Romské konferenci v Holomoku a večerní shromáždění bylo ve sboru, který navštěvuje jeden z našich vedoucích skupin. Celé pondělí 24th pastor kázal v Mukačevu v církvi pastora Miši Balka.
Náše mise byla úspěšná. Shromáždění byla hojně navštěvována a jsme rádi, že jsme mohli vidět nové i staré tváře. Také jsme mohli prohloubit přátelství s místními církvemi i s jednotlivými bratřími a sestrami a mohli jsme se tak stát součástí nádherného Božího díla.
Misijní výjezd na Ukrajinu 17.8.2009 - 25.8.2009
Letošní cesta na Ukrajinu byla pro mě jedna z nejdůležitějších, ačkoliv dá se určit v cestě za Bohem, co je důležité a co méně!? Mnozí, a to i část mých nevěřících příbuzných, brali můj výjezd na Ukrajinu jako samozřejmost. Ne ale já. V podstatě od chvíle, kdy jsem jela na Ukrajinu poprvé, se modlím, abych mohla být na místě, kde mě chce mít Bůh. I tento rok je rokem modliteb za naplnění Boží vůle v mém životě.
Když jsem se letos dozvěděla datum výjezdu, trochu mi zatrnulo. Toto datum zasahovalo do času, kdy jsem měla nastoupit již do zaměstnání. To, že pojedu, jsem ještě nevěděla, ale mého zaměsnavatele jsem šla požádat, zda bych mohla v případě potřeby nástup do zaměstnání opozdit. Svolení jsem dostala s podmínkou, že musím sedět na první poradě ve středu v 8:30 hod. Haleluja! Teď jsem čekala na pokyn, že jsem součástí týmu.
Společná cesta vedla přes Slovensko. Ubytována v Užgorodu jsem byla se s. Luckou a s. Jankou u "své dobré známé" sestry Anžely. I návrat do stejných míst byl pro mě požehnáním. Církevní budova byla hotova. Vloni jsme měli shromáždění v rozestavěných prostorách a seděli jsme na lavicích z prken...letos bylo vše nové...
Další setkání bylo na evagelizacích ve městě Vinogradiv. V loňském roce jsem měla milost svědčit velmi mladému páru rómů s malým děťátkem. Poprosila jsem jednu místní sestru, aby se o ně starala a vedla je ke zbožnému životu. Kladla jsem jim na srdce, že je důležité, aby byli pokřtěni a vstoupili do manželství, aby si je Pán mohl použít v jejich okolí. Byla jsem ve velkém očekávání. Nejenom, že jsem se setkala s mladou Rozou, ale i se sestrou, která mě potěšila zprávou o jejich křtu, svatbě a zaměstnání Rodiho. Haleluja! Dalším svědectvím byla sestra, kterou před 4mi roky přivezli na vozíku. Nejenom, že jí prorocky bylo pastorem řečeno, že přijde do církve po nohách, ale také, že bude mít syna (ačkoliv její diagnóza zněla: "Děti mít nebude."). Další rok oslovila pastora mladá paní v pokročilém stavu těhotenství a letos porodila druhé děťátko.
Pouliční evangelizace tento rok probíhaly ve stanu. Poselství pro tento čas i lidi bylo velmi důležité. Věděla jsem, že budu muset toto poselství sdílet...o poslušnosti, soustředěnnosti a jedinečnosti té příležitosti přijmout poselství. Asi dvě hodiny před samotným kázáním mi Pán Duch svatý dal pokoj...ten nadpřirozený. A poselství pastora bylo o poslušnosti, soustředěnnosti a jedinečnosti přineseného poselství!!! Stejná naléhavost a dokonce i stejná slova, která byla přinesena před lidi ve Vinogradiv. SLÁVA PATŘÍ PÁNU!
Na tomto výjezdu byla naplánována i společná snídaně a oběd s místními pastory. Poslední shromáždění měla probíhat v Mukačevu v romské církvi. (Ještě než jsme na Ukrajinu odjeli, jsem viděla plán shromáždění a věděla jsem, že na pondělním shromáždění chci být. Poprosila jsem i jednu sestru, aby se konkrétně za tuto potřebu modlila.) Přiblížil se čas návratu do ČR. Rozhodující slovo pro mě v této situaci bylo rozhodnutí br. Marka, který též musel do zaměstnání nastoupit v úterý!! Respektovala jsem jeho potřebu odpočinku. Pak přišla ale i další možnost: zůstat! Zaradovala jsem se a brala to jako vyslyšenou modlitbu. V noci jsme dorazili k pastoru Balkovi, kde byla naplánovaná společná večeře, modlitba a okamžitý odjezd části skupiny do ČR. Překvapením pro mne byla zpráva od pastora. Zůstat můžeme, ale do auta s námi nepočítá. Měla jsem 30 min. na to se rozhodnout, zda zůstat či odjet. Nebylo to jednoduché rozhodování. Nevěděla jsem, jak se dostat na ranní shromáždění, jak a čím na nádraží po shromáždění, zda vůbec se dostanu v určitém čase do ČR a hlavně jestli stihnu být na poradě ve středu?! Měla jsem ale pokoj v sobě, když jsem se rozhodla zůstat. A to mi Zlý vytvořil velmi věrohodné scénáře v mé mysli. Spala jsem v podkroví, a když jsem otevírala dveře, ťukly do skříně, která stála za nimi. Mrkla jsem, jestli nejsou poškoz ené a všimla si nenápadné nálepky na skříni napsané rusky: “Vítězové se nevzdávají!" Haleluja!! Pane, TY JSI TAK DOBRÝ!! Pak už vše bylo jako prostřená svatební hostina. Počínaje cestou na shromáždění, samotným velmi mocným poselstvím a celou zpáteční cestou!
Potřebovala bych k tomu velmi mnoho místa, abych popsala Boží přítomnost na shromáždění, které bylo od 11:00 dopoledne a skončilo ve 22:00 v noci. Výjimkou byly dvě krátké přestávky na občerstvení. Ráno po přejetí maďarských hranic jsem začala vnímat krajinu, kterou jsem nikdy nikde jinde nezaznamenala. Podél silnice se střídaly pruhy dozrálého obilí, zorané černé půdy, pole se slunečnicemi, kukuřicí a lesů vzrostlých silných topolů. Chvíli jsem vše pozorovala a nechápala, jak vše může mít na sklonku léta tuto podobu?! Začal ke mně mluvit Pán Duch svatý: „Tím vším jsem pro vás já, Ježíš Kristus. Úrodnou půdou, půdou se semeny, odpočinkem a úkrytem, hojností a bohatstvím"...uviděla jsem i zavlažovací zařízení… „a svlažením v době potřeby!!!" Po zbytek cesty jsem jenom musela chválit Pána a to st&aacu te;le požehnání nekončilo!
Opravdu zázrakem jsem se dostala z Bratislavy do Prahy. Ještě v noci z Prahy do Žďáru. Ve středu v 8:30 hod. jsem seděla na poradě. Jsem tolik vděčná za milost, kterou mi dal Pán, že jsem HO mohla poznat. Vím, že se o mě vždycky postará... Vím také ale, že nejenom o mě, ale o každého, kdo vloží svoji naději v NĚJ!!! Vím, že je mojí Cestou, vím, že je mojí Pravdou a vím, že je mým Životem!!
Bible, Jan 14:6
"Vím, že Pána znám jenom z částky ale modlím se, aby Ho každý mohl znát jako já. Protože je to dostatečné znát HO jako POKOJ, který vám tento svět nemůže dát."
S láskou
s. Marie Uhlířová
Romská konference - Holmok:
Církev Nové smlouvy - Užhorod:
Kázání během stanové evagelizace - pastor Festus Nsoha:
Místní chválící tým během stanové evangelizace:
Stanová evangelizace - Vinogradiv:
Dětské vystoupení:
Setkání vedoucích a pastorů v Mukačevu:
Společný oběd s pastory:
Misijní výjezd na Ukrajinu (28.7. - 3.8.2007)
Tento misijní výjezd byl opravdu plný milosti a to ve všech směrech. Zkusím se s vámi podělit alespoň o něco z toho, co jsme na Ukrajině prožili a jak jsme viděli jednat našeho Pána.
Byla to už naše druhá cesta na Ukrajinu, konkrétně do Zakarpatské oblasti – mnoho našich bratrů a sester, kteří navštěvují náš sbor Oáza v Praze, jsou právě z této oblasti. Naše služba na Ukrajině má několik cílů – stavět mosty mezi Božími dětmi nezávisle na tom, z jaké pocházejí denominace, zpřístupnit dalším církvím milost, kterou Bůh vložil do naší služby, povzbudit a posilnit místní sbory a pastory a pomoci jim kázat Krista v jejich komunitách.
Prvních několik dní jsme strávili ve městě Mukačevo, v rodině pastora Michaila Balko. Účastnili jsme se totiž romské konference v nedaleké Svaljavě. V sobotu na večerním shromáždění náš pastor Festus kázal velmi jednoduché a přímé slovo o uzdravení ženy, kterou celých 12 let trápilo neustálé krvácení (Lukáš 8,40-48). Když se však doslechla o Ježíši, uvěřila, že její uzdravení je možné. Přikradla se tedy k němu zezadu a potají se dotkla lemu jeho šatu a výsledek byl okamžitý – krvácení se zastavilo! Nezdá se ti, že mnozí z nás jakoby někudy také stále krváceli a vytékali jek děravý hrnec? Je nemožné udržet si to, co přijmeme – Boží milost, pokoj, požehnání, uzdravení, život sám... díry ve Tvém srdci ale může zacelit a uzdravit jediný dotek Ježíše! Když se pak pastor Festus modlil za nemocné, přišli k němu i jedna žena a jeden mladý chlapec – oba se narodili hluchoněmí. Všichni jsme se stali svědky toho, jak se jim otevřely uši a z úst vyšla první slova! Haleluja! Mnoho lidí se také rozloučilo s různými závislostmi, hlavně na kouření a pití. Další překvapení nás čekalo v podobě mladého páru – Karla a Oleny Horvathových. Potkali jsme se s nimi již minulý rok. V té době však Olena seděla již osmý měsíc v invalidním vozíku. Navíc nemohla otěhotnět. Náš pastor se za ní tehdy modlil a řekl jí, že příští neděli již přijde na shromáždění do církve po svých. Modlil se také, aby se jí Bůh dotknul a dal jí dítě. Přesně týden na to Olena z vozíčku vstala a na shromáždění došla opravdu sama, po vlastních nohou. Když jsme se s ní teď po roce setkali, byla těhotná.
Za nádhernou Boží milost také považuji velmi pozitivní reakci místních pastorů na naši službu. Během našeho pobytu na Ukrajině jsme měli možnost uspořádat ve městech Chust a Užhorod dvě setkání s pohoštěním pro pastory a vedoucí z různých sborů a měst. Někteří již byli naši známí z minulého roku, ale Bůh započal i mnoho nových přátelství. Také nám různé sbory otevřely dveře ke službě. Kromě církví, které jsme poznali již minulý rok, pastor Festus kázal v letničním sboru v Užhorodu a dokonce na celooblastním setkání mládeže adventistické církve ve městě Vinogradiv, kterého se účastnilo více než 800 mladých lidí.
Mezitím jsme se přesunuli o kousek na jihovýchod do městečka Korolevo. Strávili jsme zde požehnaný večer v rodinné atmosféře na shromáždění místního sboru Církve živého Boha. Zpívali jsme zde rusky a dokonce i ukrajinsky. Sestra Táňa nakonec i kázala – rusky! :-) Naším hlavním úkolem zde však byla evangelizace v parku ve městě Vinogradiv. Překvapilo nás, kolik lidí se na tom místě shromáždilo. Do místního sboru se narodilo několik nových duchovních „miminek“, a několik lidí obnovilo svůj vztah s Pánem. Pro modlitbu za uzdravení si přišly dokonce i paní z nedaleké nemocnice. Další den jsme měli volno, tak jsme si vše šli prohlédnout trochu z výšky k zřícenině bývalého královského hradu. Z kopce bylo vidět do Maďarska a do Rumunska.
A jedeme ještě dále na východ, do Ťačiva, kde se setkáváme s dalšími přáteli z minulého roku. Druhý den se jede ještě dál, do města Rachiv. Skoro celá cesta vede podél rumunské hranice podél řeky Tisa a pak na sever do hor. Projíždíme dokonce kolem geografického středu Evropy. V Rachivě se koná evangelizace v sále kulturního domu, jedeme sem podpořit nově vznikající dceřinnou církev té v Ťačivě. Začíná zpívat chválicí skupina z Ťačiva, mají pěkné, živé písničky. A pak zase já a Táňa s naší ruštinou :-). Pastor káže o novém životě, o novém typu života. Káže, že nejde o náboženství, o správné doktríny, o dodržování přikázání, ba dokonce ani o křesťanství. Možná vás překvapí, že Ježíš vlastně ani nebyl křesťan :-). Jde tu o život. O věčný, nestvořený život. Život, který dává jen Bůh. Život, který je jen v Ježíši. Život, který smrt, nemoc ani satan sám nepřemohou. Haleluja! Několik lidí zde prožilo nejen spasení, ale i vysvobození ze závislosti na alkoholu a cigaretách či uzdravení. Nakonec přivedli – skoro přinesli – jednu babičku. Již několik let, od smrti své sestry, měla problémy s nohama, musela chodit o holi a i tak to bylo problematické. Modlili jsme se za ní a pak jí pastor vyzval, aby udělala něco, co předtím nešlo. Začala trochu zvedat nohy, pak je zvedala výš a výš, nakonec vstala ze židle a začala chodit a tancovat s pastorem!
I cesta zpátky do Prahy proběhla hladce, dokonce ani na hranicích jsme se příliš nezdrželi. Věříme, že Bůh požehná ovoci naší služby na Ukrajině a dále tam bude rozšiřovat naše působení. Už se zase těšíme na příští výjezd.
Miluše Margarjanová