Proč vůbec žiju?!

Pokusím se popsat takový „převrat“ svého života, jak jsem se dostala k Ježíši. Když mi bylo 15, chtěla jsem si pořádně užít života, měla jsem touhy po tom, vkročit do něčeho nového a nechat se tím unést, říkala jsem si, že si musím toho života pořádně užít a tak jsem hledala něco, čím se taky stanu oblíbená a čím se taky budu lišit od druhých. Chodila jsem na gympl, kde jsem poznala kluka, o dva roky staršího. Obdivovala jsem na něm ten respekt, který z něj lidi měli a to jeho „charisma“... začali jsme spolu chodit. Byl to metalista a taky zároveň satanista, měl svou vlastní kapelu, na které vydělával peníze, kouřil, pil, hulil trávu a drogy taky od něj nebyli daleko. Po čase mě seznamoval s lidma kolem něho, moc jsem ho obdivovala a snažila jsem se být jako on. Začala jsem se taky zajímat o magii a satanismus, hrozně mě to přitahovalo a cítila jsem v tom něco, do čeho jsem se chtěla ponořit, něco, co mě odtáhlo do neznáma a úplně jiného světa... Kouřila jsem taky trávu docela pravidelně a chodila jsem s ním na koncerty té nejtvrdší hudby. Jeden den jsme takhle šli na jednu akci do klubu, bylo to tekno, tenkrát jsem neměla přehled o takové hudbě. Ale protože jsem chtěla vyzkoušet všechno, šla jsem tam. Zkusila jsem drogu, která mě tak úplně zničila, zažívala jsem hrozné pocity, jako když jsem v pekle. Druhý den jsem se ještě necítila střízlivě, ale když jsem přišla domu, cítila jsem se děsně. Bylo mi najednou líto svých rodičů, když jsem si uvědomila co jim to dělám.. a říkala jsem si „kdyby to tak věděli..“ po nějaké době jsme se pak rozešli.

Od té doby to ve mně zanechalo hroznou zlost i smutek, občas jsem si i něco udělala, abych se „cítila líp“, byla jsem docela nepříjemná na lidi, i když před některými lidmi jsem to skrývala. Chtěla jsem ale být pořád taková jako on. Poslouchala jsem satanistické kapely a chodila jsem do klubů, kde je taková atmosféra. Ale zevnitř jsem se cítila tak zničeně a ublíženě…

Když mi bylo 16, přestoupila jsem na jinou školu. Během tohoto roku jsem vystřídala několik vztahů, chodila jsem do hospod a mezi lidi, co byli na tom podobně jako já, ale cítila jsem se tak prázdně a beznadějně, když jsem přemýšlela o svým životě... ve třídě jsem se seznámila s jednou ukrajinkou, která je dodnes moje dobrá kamarádka a hlavně sestra v Kristu. Pamatuji jsi, že jsem v ní cítila něco, co mě strašně uklidňovalo. Nedalo mi to, jednou jsem se jí zeptala „Nejsi věřící?“ a když řekla, že ano, probudilo to ve mně jistou naději a něco po čem jsem toužila si vyzkoušet, také jsem si vzpomněla na to, jak jsem jeden čas navštěvovala církev protestantů, spíše ale pro nové vztahy s lidma. Viděla jsem v ní světlo, viděla jsem, že něco má co já nemám a co mi možná i chybí a dokonce jsem jí to i trochu záviděla. Po nějaké době mě pozvala do církve, kam chodila, abych se tam přišla podívat. Když jsem tam byla poprvé, nějak moc mě to tam nebavilo, ale zárověň jsem si říkala, a co když mě tady opravdu ten Bůh sleduje a vidí do mě? A také jsem cítila, že tam určitě nejsem zbytečně, protože se mě některá slova začaly dotýkat. Když jsem tam chodila, pozvala jsem i mýho bráchu a tomu se tam líbilo, tak jsme tam chodili jeden čas spolu. Ale ne moc dlouho.

 Začínali letní prázdniny, těšila jsem se, že si je užiju. Odlétala jsem do Anglie. Den před tím jsem byla u mé kamarádky, přemýšlely jsme, jestli nepůjdeme na diskotéku se trochu odreagovat, ale nakonec jsme ale šly pro trávu a u ní jsme se zkouřily. A tímto to celé tak nějak začalo… V ten den si pamatuju že můj děda byl na tom hodně špatně, tak jsem se bála. Začal se mi vracet stav, který jsem měla tenkrát s tou drogou. Cítila jsem hrozné stavy a věděla jsem, že dělám chybu. Uvnitř v mé duši jsem křičela bolestí „Kdy už to skončí, tohle není realita, proč vůbec žiju, Bože vysvoboď mě!“ Tento stav se opakoval po celý týden, co jsem byla v Anglii. V té Anglii jsem si řekla: „pudu za Bohem a uvidím, co se bude se mnou dít, budu se modlit a číst Bibli a snad mě ten Bůh zachrání… Bůh musí být! Věřím tomu, není nic, co by mě mohlo z tohohle dostat ven... Ano, takhle jsem si to řekla a začala jsem doufat… Po těchto slovech jsem se po krůčkách začala lepšit, viděla jsem v sobě najednou velkou budoucnost a těšila jsem se na to, co bude potom všem... Četla jsem Bibli a i přesto, že jsem to moc nechápala, ale cítila jsem, že uvnitř sílím, věřila jsem, že mi Bůh pomůže. Začala jsem se chovat i jinak k lidem. Když jsem se vrátila z Anglie, zemřel můj děda a zároveň můj bratr byl na Novým Zélandě, kde naboural autem a zázrak byl to, že přežil, cítil se tam podivně, proto ho tam také museli hospitalizovat. Po 2 měsících se vrátil domu.

Pak jsem si říkala „proč? Proč se tohle stalo, zrovna když jsem takhle začala měnit?“

Ale to hlavní, co jsem dělala bylo, že jsem se modlila k Bohu stále a říkala si “Buď silná, zapomeň na to, jaká si byla předtím a pokračuj v tom, co jsi začala.“ Když začal školní rok, začala jsem chodit pravidelně do církve a cítila jsem, že buduju svůj život a není nic lepšího než slyšet Boží slovo! A začalo mě to bavit, cítila jsem přitom takový pokoj v duši… měnila jsem se hodně rychle, díky Bohu! Odevzdala jsem celý svůj život Ježíši Kristu, nechala se pokřtít a byla jsem ze všech těch věcí z minulosti osvobozená. Jenom v Ježíši může člověk najít tu svobodu.

Můj 17 rok byl mým nezapomenutelným zážitkem v životě, který jsem měla a přála bych ho každému… Teď už je spasená skoro celá naše rodina, sláva Bohu!!

Julie 

Svědectví: „Sladkosti světa“ nejsou tak sladké, jak se zdají

Jsem nejstarší dítě svých rodičů a k tomu jediná dcera. Jsem vymodlené dítě svých skvělých rodičů. Než jsem se narodila já, tak tu byl přede mnou můj malý bratříček Péťa. Byly mu necelé 3 měsíce, kdy nás opustil. Moji rodiče si to nesli mnoho let ve svém srdci – ztrátu svého prvorozeného syna. Když je můj bratříček opustil, tak se moji rodiče modlili, aby jim dal Pán požehnání v dítěti. A Pán jim dal mne. Musím se přiznat, že jsem v počátku a hlavně později v dospívání moc „požehnání“ nebyla. Ale stále jsem cítila od svých rodičů lásku a podporu, které každé dítě potřebuje. Děkuji nyní každý den Pánu za mé rodiče, kteří jsou pro můj život velice důležití a nepostradatelní.

Ahoj všem!

Jednou, když jsme přijely na návštěvu k jedné rodině, měli na stole Bibli. Mamka  byla zvědavá a ptala se, zda věří v Boha. Jejich odpověď byla samozřejmě ano. Otázek padalo více a více až padla slova: Syn Boží – Ježíš Kristus. On nás i vás tak miloval, že šel zemřít. (Jan 3/16) To nás najednou chytilo za srdce, to nás povzneslo. :-) Najednou jsme prohlásily: My ho chceme následovat! V tu chvíli jsem pocítila to uzdravení - tu lásku, to objetí, ten pocit, jak moc mě Ježíš miluje. Bylo to nádherné!

Upřímně, letos na kemp jsem se moc netěšil. Možná jsem od toho nečekal dobré věci, nebo taky kvůli tomu, že je to pro mě, jako pro hudebníka ve chválící skupině náročnější než pro většinu lidí. Ale o takových věcech moc psát nechci. Měl jsem lepší pocit teprve když jsme tam dorazili. Nádherná atmosféra, křesťanské prostředí atd. Urychlím to :)
Hned první shromáždění dalo najevo, že tu můžeme a měli bychom čekat zázraky a Boží moc, přinejmenším přítomnost Ducha svatého. A vskutku! To byl snad největší a nejhezčí zážitek Jeho přítomnosti. Během různých shromáždění bylo cítit to prostředí Boží svatosti a lásky a to tak, že lidé s Bohem opravdu mluvili i plakali, a to včetně mě, neboť jsem si uvědomoval hodně věcí, co vedou proti Němu.
Ale teď se chci vrátit k mé původní myšlence. A tou je mládež. Neboť jsem sám mládežník. Na začátku jsem si všiml jen pár mladých tváří a se známými jsme i mluvili. Ale pak jsem byl překvapen tím počtem mladých lidí, který tam byl. Řekl bych, že nás tam bylo i přes 30, ale číslo není podstatné, hlavní je, že nás bylo "dost".
Bylo nám řečeno, že mládež bude mít více společného času než kdykoli dřív. A myslím, že to tak bylo. Samozřejmě mě mrzelo, že někteří mládežníci, kteří Boha znali méně, nebo vůbec, sem přijeli jen jako na zábavu a neučastnili se nebo se nevěnovali naplno mládežnické službě. Věřím však, že i přesto je Bůh oslovil.
Samozřejmě jsme na začátku měli mládežnické (NE)oficiální seznámení. Zde jsem taky dostali podle mého názoru "zvláštní" úkoly. Mládežníci starší v duchu, nebo možná spíš zkušenější mládežníci dostali na starost ty méně zkušené nebo ty, kteří ještě ani nemají páru o tom všem. V těchto skupinkách se probírala různá témata. Pro mě, jako pro jednoho z "vyvolených", to byla super zkušenost, je hezké cítit za někoho zodpovědnost a učit ho něčemu, co jěstě nezná.
V jeden den, kdy mělo být první oficiální mládežnické shromáždění, se mi udělalo velmi zle, motala se mi hlava, na jídlo jsem nechtěl ani pomyslet atd. Na ranním shromáždění jsem nabral zbytek sil, s tím, že nesmím opustit věci od Boha jen kvůli nemoci.V půli shromáždění, kdy jsme se dělili na muže a ženy, už jsem sotva stál. Proto jsem si šel lehnout a pořád jsem se modlil. Usnul jsem a probudil jsem se asi po 3 hodinách. Říkal jsem si — za 10 minut je mládež. Půjdu, nepůjdu? Jen co vstanu, je mi špatně, tak co? JDU TAM! Tak jsem se pomodlil a odešel. Během shromáždění mi bylo lépe a lépe a začal jsem cítit volnost a lehkost v Jeho přítomnosti.
Na tomhle setkání s námi byl mládežnický pastor z Ameriky br. Randall McCool, který mě osobně hodně povzbuzoval na tomto kempu. Randall byl ten den hlavní mluvčí a já vím, že skrze něj mluvil Bůh. Měl velmi povzbudivé slovo a také se za nás všechny modlil a to už bylo "přehnaný":). Podruhé na tomto kempu se mě Bůh tak dotkl, že jsem opravdu cítil Jeho milost a lásku — musel jsem brečet, prostě to ze mě vyšlo - všechna trápení a smutek, jsem za to vděčný. Nakonec jsem se cítíl tak svobodný a zdravý, že jsem dokonce se všemi tančil na "příkaz" pastora McCoola.
Nebudu popisovat celý kemp, to je na dlouho, chci však povzbudit mladé lidi. Jsme teď v těžké době a hodně věřících mladých lidí upadá do hříchu, do světa, do tmy a do "bezvědomí". Bratři a sestry, držte se Boha. Hledejte Jeho tvář, neboť On je spravedlivý a věrný. Dal za mě, za tebe, za nás svého Syna, abychom nespadli do rukou ďábla. Neustále v motlibách děkuji Ježíši, že šel za nás na kříž. Tenhle kemp byl pro mě po dlouhé době povedeným startem do další etapy toho dlouhého závodu. Modlím se, aby mi Pán dával moudrost, sílu a vytrvalost překonávat těžkosti a složitá období. A Bůh nám opravdu toto všechno dal.
 2. Korintským 10:4-5 "Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu..."
Nakonec, i přesto, že jsem nechtěl jet na tento kemp, byl jsem velmi rád, že jsem tam nakonec byl. A znovu se mi potvrdilo, že Bůh má pro nás připraveno to nej z nebe ve chvíli a v místě, které nečekáme.
Matouš 13:45-46 "Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno co má, a koupí ji."
Hledej Boha a nemineš Ho.
Nakonec chci všechny povzbudit. Nepolevovat! Ale vytrvat!
1. Korinstským 10:13 "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát."
Bůh je věrný. Buď také věrný a zvítězíš. Amen 
 

Hospodin zázraků

Ráda bych se s vámi podělila o to, co pro mě Bůh dělá a jak je úžasný :). Prvním rokem studuji na Vysoké škole ekonomické v Praze. Už první semestr byl hodně obtížný. Nejtěžší pro mě byla matematika. Na střední jsem jí měla jenom tři roky, takže to byla opravdu výzva.
Chodila jsem na přednášky i na cvičení. Ze začátku jsem to ještě trochu chápala, ale pak už jsem opravdu nevěděla, o čem to tam vlastně mluví. Kvanta informací se na mě hrnuly ze všech stran. Na střední škole by jednu takovou přednášku museli probírat minimálně měsíc. Úmrtnost toho předmětu byla hodně vysoká. Ale šla jsem do toho s vírou. Vysokoškolskou matiku jsem se nakonec naučila doma „sama“ z učebnice. Dokonce mi Bůh spočítal pár příkladů, které jsem vůbec nechápala a nevěděla. Bůh je nejlepší matematik, kterého znám. On mě zmocnil pro ten předmět. Samotná zkouška byla pro nevěřící noční můrou (zkoušel nás snad nejvyhlášenější profesor z celé VŠE, opravdu psychický teror). Bylo to fakt docela drsný. Pro mě to byl velký Boží zázrak a milost, že jsem to udělala. S Bohem není nic nemožné.
Po prvním semestru jsem si říkala, že když jsem zvládla matiku, není už nic těžšího. Byla jsem vysmátá. A ejhl, ekonomie :D. To je opravdu neskutečný předmět. Je to vlastně kombinace dvou předmětů. Znovu jsem slyšela jen negativní reference. Když se pan profesor ptal na přednášce, kolik lidí dělá ten předmět poprvé. Z celé auly se zvedl malý houf rukou. Bylo to až děsivý. Viděla jsem a slyšela jsem, že je skoro nemožné udělat ten předmět, ale zavřela jsem před tím oči i uši a nic z toho jsem nepřijímala. Pán mi také dal Slovo „dobrý strom nemůže nést špatné ovoce“, to mě hodně povzbudilo. Sama bych ten předmět nikdy nezvládla. Díky Bohu jsem ekonomii udělala. Bylo to neuvěřitelné. Chvála Pánu. Bůh je také nejlepší ekonom, co znám :). A to nebyl jediný zázrak. Druhý velmi těžký předmět Finanční teorie, politika a instituce jsem napsala také z Boží milosti. Musela jsem se pousmát, když mi ještě paní profesorka vyhubovala, že jsem nedělala domácí úkoly (dobrovolné), že jsem mohla mít jedničku :). Bůh je úžasný. Člověk musí očekávat víc. Když očekáváš málo, málo dostaneš.
Celé mé dosavadní studium doprovází samé zázraky. Tohle byly ty největší.
Bez boje to ale nešlo. Každý den jsem se modlila, neustále. Před každou zkouškou jsem se postila. Modlila jsem se i po zkoušce, žehnala jsem všem, kteří opravovali ty testy a věřila jsem, že vyjdu jako vítěz. Z pohledu lidských očí to bylo nemožné, ale Kristovýma očima to bylo možné. Člověk musí žít vírou. Moje mamka vždycky říká „máme to, co vyznáváme“. A je to pravda.
Bůh mě naučil spoléhat se a věřit mu na 100 %. Zázraky tu jsou pro všechny. Ať máš problém v jakékoli oblasti tvého života, Bůh pro tebe má zázraky a vysvobození. Tak si je vezmi :).
Pán Vám žehnej
Ester 

Osobni svedectvi bratra Petra Matiho y G.O.D.

Já jsem vyrostl v Janově u Litvínova. Jako malý chlapec si pamatuji, že jsem byl často nemocný a protože jsem nezvládl polknout penicilin, musel jsem trávit hodně času v nemocnici, kde mi jej lékaři podávali pomocí injekčních stříkaček. Asi dva roky jsem trpěl „vidinami“ v teplotách, které vedly k tomu, že jsem se dostával do psychických šoků. V prvních třech stupních ZŠ jsem byl dosti odstrčený od kolektivu a velmi často bitý. Měl jsem opravdu veliké potíže se sebevědomím a nedokázal jsem si získat dobré postavení ve svém okolí. Když mi bylo 9 let, rozhodl jsem se, že zkusím cvičit bojová umění, abych se dokázal bránit. Ve svých 13 letech jsem začal aktivně cvičit v posilovně. Jako kuriozitu předkládám, že jsem byl strašně stydlivý vůči opačnému pohlaví. Až do 7 stupně ZŠ jsem odmítal tanec s dívkou, protože jsem se dívek bál. Ve 14 letech jsem doplnil svou sportovní činnost specializovaným tréninkem Kick-boxu ve full-contact systému. Když jsem odcházel ze ZŠ na SOU Meziboří, byl jsem ve své psychice a sebevědomí uzdraven. Ve druhém ročníku jsem měl již „vysoké společenské postavení“ díky svým schopnostem v bojových uměních a své vytrénované postavě a znalostmi v problematice fitness. Později jsem přijal i pozici trenéra v obou oblastech. Mezi mým 17.–20. rokem jsem byl ve všech svých zápasech neporažený. Když jsem byl na špičce své slávy, zemřela mi maminka. V té době mi bylo 17 let. Při pohledu na její smrt se mi změnil celý můj pohled na život. Lidé si o mě mysleli, že jsem silný, měl jsem vše, po čem jsem toužil, měl jsem jméno, postavení, úctu od vrstevníků, ale nic z toho najednou nemělo pro mě žádnou váhu. Myslel jsem si, že jsem bojovník, ale najednou jsem pochopil, že v boji se životem jsem naprosto bezbranný. Od té doby jsem začal hledat odpovědi na své otázky, které se týkaly života a také smrti. Vyzkoušel jsem diskotéky každý víkend, alkohol byl můj koníček, bitky, dívky, sex, ale stále v tom všem jsem nejvíce miloval sport, to byla má životní opora. Ve 20 letech přišel zlom. V té době jsem měl dva roky vztah se svou dívkou, stále aktivní ve sportu. Vrátil se mi do mé životní cesty přítel, který byl několik let závislý na drogách. On byl první, který mi svědčil o Ježíši Kristu, který ho skrze jednu modlitbu Božího služebníka vysvobodil z jeho mnohaleté závislosti. Když jsem přijal jeho pozvání do křesťanského shromáždění, nečekal jsem, že tam se skrývají odpovědi na mé otázky. Čekal jsem jen nudu, ticho a pana faráře. Místo toho jsem se setkal s životem, s živou a energickou hudbou a místo faráře se na scéně objevil černoch. Jeho kázání bylo mocné a zdálo, že mluví přímo ke mně. Po tomto prvním shromáždění jsem učinil životní rozhodnutí – pozval jsem Pána Ježíše Krista do svého života. Nečekal jsem, že opravdu vejde (jen jsem to vyzkoušel), o to jsem byl ale více překvapen, když jsem pochopil, že opravdu vešel.
Najednou jsem byl schopen rozumět Bibli, miloval jsem modlitební atmosféru a byl nadšený z moudrosti, kterou jsem získával studiem Bible, prostřednictvím vyučování na domácích skupinách, v nedělních kázáních ve sboru a v domácím osobním studiu. Bůh se mě dotkl a celý můj život se obrátil od tmy ke světlu. Pamatuji si, že v této době proběhl můj poslední zápas ve full – contactu. Zápasníka jsem ve třetím kole poslal k zemi takovým způsobem, že jeho tvář i triko byli celé od krve. V tento okamžik jsem se sám sebe lekl. Najednou jsem si uvědomil, že jsem tím ovládán a nemám nad sebou kontrolu. V ten večer jsem učinil rozhodnutí, že pověsím své „boxerky na hřebík“ a v tomto rozhodnutí již setrvávám více než 9 let. Co jsem našel svým spasením? Našel jsem opravdovou lásku, svobodu a radost. Myslel jsem si, že víra mě sváže, spoustu věcí zakáže, donutí a udělá ze mě blázna. Objevil jsem ale objev svého života. Víra se nesoustřeďuje na plnění zákona (musíš a nesmíš), ale na lásku k Ježíši Kristu a k lidem v mém okolí. Poznal jsem, že život v Kristu je nádherný. Dělání dobra po doteku Boha bylo tak jednoduché. Nikdo mi neříkal: neměl by jsi pít, chodit na diskotéky, spát s dívkami. Prostě jsem ve svém srdci sám najednou věděl, že to není dobré a rozhodl jsme s tím přestat. Mé osobní svědectví zní: „Ježíš dokáže změnit lidské srdce jediným dotekem a ty pak budeš chtít přestat dělat špatné věci sám od sebe“. Toto poznání je v mých očích tím největším zázrakem, který jsem ve svém životě viděl. Nalezení Boha neznamená spojení se zákonem (což jsem si vždy myslel), ale nalezení opravdové lásky. Zákon Boží nemá člověka omezovat, ale chránit. Dovolte mi vyjádřit svůj názor: „např. kdyby lidé na světě dodržovali Boží zákon v oblasti sexuálního života, nemáme dnes na světě vir HIV a spoustu jiných chorob, včetně zabíjených nově narozených, neplánovaných dětí. Ano, zákon omezuje naše choutky, ale chrání náš život“.
Proč vznikla naše crew a proč jsem se stal jím členem? Chceme, aby se prostřednictvím dobré hudby šířila mezi mládeží dobrá zpráva o Ježíši Kristu. Zpráva o tom, že za každého člověka položil svůj život a přinesl na zem dokonalou lásku, která může vstoupit do každého srdce, které uvěří, že Ježíš zemřel i za něj a vstal z mrtvých. Nyní je připraven se každého z nás dotknout a dát poznat našim srdcím jeho lásku, která je tím nejvzácnějším pokladem, které člověk může v životě nalézt. Také chceme světu ukázat, že i když jsme křesťané, umíme si užívat naplno a milujeme život, i když k tomu nepotřebujeme užívat litry alkoholu. Činí nás to slabšími lidmi? To je otázka? Toužíme, aby mnoho mladých lidí otevřelo svá srdce Ježíši Kristu a měli odvahu jej vyzkoušet. Pokud to nebude fungovat, jsme jen parta hloupých floutků, kteří jsou oklamáni skrz na skrz. Pokud to ale bude fungovat, dosvědčí to pravost našeho svědectví a našeho přesvědčení, že evangelium Ježíše Krista je pravdivé. Naším cílem tedy není pobavit publikum, ale přivést je do Božího království plného Ježíšovy lásky. Ano, prožil jsem si v životě své pády, zklamání, bolest, utrpení, ale i radost, smích, dobré přátelství, ale to všechno dnes vím, že bez Ježíše Krista nemá opravdovou váhu. Modlím se, aby jste v naší tvorbě neobdivovali jen naší muziku plnou energie, ale aby jste upřeli svou pozornost k našim textům, ve kterých naleznete naše vylitá srdce k vám. Kéž vám pomohou poznat našeho Pána a Spasitele lidstva Ježíše Krista.
Pokud by jste chtěli pozvat Pána Ježíše Krista do svého života a dát mu možnost vám dát poznat Boha, jako lásku, modlete se takto: „Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi zemřel za můj hřích. Prosím, odpusť mi a očisti mě svou krví. Zachraň mě a dej mi poznat tvého Otce a tvé království. Veď můj život a nauč mě žít dobrým způsobem života. Děkuji ti, Pane, ve tvém jménu amen.“ 
 

Teenstreet

Na začátku srpna navštívila skupinka naší mládeže mezinárodní kemp Teenstreet v Německu. Byl to nevídaný zážitek a věřím, že mnohé ovoce ještě dozraje v následujících měsících.
Teenstreet je křesťanský kemp pro mládežníky z různých zemí a různých denominacích. Jeho cílem je nadchnout mládežníky pro život Ježíšových učedníků. V malých skupinkách se studuje Boží slovo. Na každý den je jedno téma, které se podrobně rozebírá z různých stran a pohledů. Nudit se na tomto kempu je opravdu těžké.
Dopolední program je tvořen chválami, čtením Božího slova, vyprávěním příběhů z Bible uchvacujícím způsobem a je doplněn o netradiční videa a hry (při kterých tuhne krev v žilách :o)). Odpoledne tráví každý po svém – volejbal, fotbal, basketbal, horolezecká stěna, chatrooms (skupinky zaměřené na aktuální mládežnická témata), interactions-workshopy a praktické semináře, nakupování křesťanské knihkupectví pro výtvarníky ArtZone s možností aukce obrazů nebo velkolepá modlitební místnost.
Bohu se lze přiblížit mnoha způsoby a každý si může najít ten svůj. Bůh tě volá – má pro tebe nějaký záměr – najdi jaký. Zažili jsme mnoho věcí, ale nic se nevyrovná chvále našeho Boha.
Zjevení 7,9: „Potom jsem viděl hle tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“
Bára Bryndová

Na TeenStreet byl „hlavním“ veršem Galatským 2:20-…Nežiju už já, ale žije ve mně Kristus… Toto bylo vidět opravdu u každého. Většina dne byla věnována Bohu, ráno bylo shromáždění, kde jsme byli vyučováni Božímu slovu podle programu. Po něm jsme měli „půlhodinku ticha“. Dát čas Bohu a být před ním zticha. Měli jsme se soustředit například na Boží stvoření – přírodu, zvířata atd. Tyto chvíle se mi hodně líbily,protože při nich jsem se mohl zamyslet nad sebou a nad tím jak je Bůh dobrý. Dále jsme měli „Net time“. Bylo to sdílení slova v skupinkách.Stadartní skupinka měla asi 5 členů plus vedoucí.V naší skupince to bylo trochu jinak.Byl tam vedoucí a pak jenom já.Ale nehledě na to jsme vždycky měli dobrý čas při probíraní slova.
Největší zážitek a požehnání jsem měl při večerních „Throne room“. Bylo to dvouhodinové chválení a uctívání. Při chválách jsem opravdu cítil Jeho přítomnost. Viděl jsem ten „dav“ o čtyřech tisících mladežnících jak chválí Boha celým srdcem. Vždycky jsem se těšil na tyto večery, protože to bylo to, co mě opravdu nejvíc fascinovalo.
Na TS jsem pochopil, nebo spíš jsem si „potvrdil“ to, že být mladým křesťanem je sice těžké, ale hodně důležité. V křesťanství o nic vlastně nepřijdeme, naopak získáme Boží milost. Myslím, že křesťanství není nuda, ale věřící si z toho nudu dělají. Na TS jsem se přesvědčil, že i mezi křesťany je možné si užít zábavu a nenudit se.
Evžen Berdan 

Registrace:
 

První snídaně:

Studium Bible:

V Boží ruce:

V Oldenburgu:

Evangelizace dětem:

Mládež na kempu 2008

Letošní kemp byl velkým požehnáním pro každého mládežníka. Byl to týden plný legrace, zábavy, ale předevěším plný obecenství s Pánem. Během tohoto týdne jsme měli i několik shromaždění. Největším překvapením pro mě bylo ale rozdělené shromaždění. Kluci a holky měli své vlastní shromko. Nevím jak holky, ale my jsme si naše shromaždění užili nejvíc. Měli jsme na návštěvě služebníka, kterého mam já osobně moc rád. Pastor Randal McCool, vedoucí mládeže v Berachah Church Vicksburg, stát Missisippi, s námi sdílel Slovo povzbuzení. Hlavním cílem jeho sdílení byla výzva udělat další krok víry a začít bojovat pro Boží království jako opravdoví vojáci Ježíše Krista. Během kempu se uskutečnil i evangelizační koncert ve Starých Splávech, kde vystupovala i naše mladežnická skupina G.O.D. Byl to obrovský uspěch. Kluci dokonce museli vystupovat dvakrát. Ale rozhodně si to užil káždý z nás a věřím, že Kemp Oáza 2008 byl jen další krok k naplnění Božího plánu pro mládežniky v České republice. Doposud se z nás utvářely „nové měchy“, však na tomto kempu se do nás vlilo i nové „víno“. Jsem osobně moc rád, že se na tomto kempu mladí lidé více poznali a ještě více byli v obecenství jeden s druhým, ale především s Hospodinem.
Pán vám žehnej!
Viktor Berdan 

Fotogalerie: Rodinný kemp 2008

Dýka a kříž (září 2007)

Na konci měsíce září proběhla speciální akce pro mládež v Krupce, okr. Teplice. Cílem této akce bylo přivést mladé lidi do místa, kde probíhají naše skupiny a shromáždění, aby se s tímto místem seznámili. Byl připravený program, který zahrnoval dvě hudební vystoupení a shlédnutí křesťanského evangelizačního filmu s diskuzí.
Akce začala ve 14h a odstartovaly jí po krátkém úvodním slovu dvě naše mladé sestry v Kristu, které spolu tvoří hudební chválící skupinu s názvem Vyznání. Bylo to úžasné, spousta mladých lidí vstala a začala chválit našeho Pána společně s námi.
Po tomto úvodním článku nastoupila naše hip-hopová skupina G.O.D., která zapívala 5 písní. Jejich projev byl velmi silný a zanechal v mladých lidech v Krupce silný zážitek, o kterém si ještě dnes povídají. Hip–Hop je dnešním mladým lidem velmi přitažlivý a použitý pro Ježíšovo dílo je velice silným evangelizačním prvkem.
Pak nastal čas na občerstvení, které si připravili mladí služebníci sami. Při tomto občerstvení probíhaly volné rozhovory, při nichž jsme znovu zasívali Boží slovo do srdcí mladých lidí v Krupce. Jako další přišel na řadu film Dýka a kříž, a po něm diskuze na téma
- DÝKA nebo KŘÍŽ
- POTRAT nebo KŘÍŽ
- DROGY nebo KŘÍŽ
- ZKLAMÁNÍ nebo KŘÍŽ
Z celé akce máme obrovskou radost, neboť otevřela větší svobodu kázat na ulicích evangelium pro mladé lidi. Jsem si jistý, že v tomto ohledu se opravdu v oblasti ducha otevřely dveře. K tomu nám Pán přidal tři nově spasené duše, chvála Pánu :-). Děkuji moc Bohu, že Pán nás sjednocuje a uschopňuje sloužit společně potřebným. Je to nádherné a já plně věřím, že probuzení, které začíná působit mezi mládeží, přinese v budoucnu mocné ovoce nově a opravdově spasených duší.
S láskou bratr Petr Mati