Vezmi si své roucho
Pojďme dnes společně nahlédnout do tajemství, jež skrývá roucho, klasický oblek používaný za doby Staré i Nové smlouvy.
Židům 10/1:
Bible nám zde ukazuje základní pravdu pro odkódování tajemství skrytého v Písmu. Všechny věci jsou ve Staré smlouvě (SS) jen stínem, ne skutečností. Jsou obrazem skutečného. Věci fyzické ve SS jsou obrazem věcí skutečných v duchu v Nové smlouvě (NS).
Podívejme se na některá biblická místa svědčící o rouchu, jeho důležitosti a obrazu podstatného.
Genesis 3/1 - 11:
Zde nám Bible odhaluje pravdu o našich právních předcích. Byli fyzicky nazí, ale svou nahotu neviděli a nevnímali. Proč? Protože byli živí v duchu a dívali se očima vnitřního ducha, očima srdce. Jakoby na sobě měli neviditelné oblečení, byli oblečeni do neviditelných rouch. Co učinil hřích? Násilně strhl z nitra člověka jeho roucho. Jejich fyzické oči se jim otevřely, ale duchovní se jim zavřely a oni poprvé uviděli svou nahotu a to jak fyzickou, tak i duchovní. Proto se Adam s Evou před Bohem skryli (nahota v duchu). Od tohoto momentu je intimita nitra člověka obnažena před Bohem a duchovním světem. Reakce Adama na nahotu byl stud a touha svou nahotu zakrýt. Společně s Evou si vytvořili z fíkových listů zástěrky. Mám pro tebe zprávu! Před Bohem svou nahotu skrýt nedokázali svým přičiněním. Fíkové listy nebyly řešením! Jakékoli tvé a mé snažení zakrýt nahotu svého srdce (být slušným člověkem, pomáhat ostatním apod.) tvou nahotu v duchu zakrýt nemůže. Hospodin poté učinil oběma oděv a oblékl je On. To naznačuje dvě skutečnosti:
-
Lidé se pokouší nalézt z nahoty řešení prostřednictvím své aktivity.
-
Bůh připravil pro lidi Jeho vlastní řešení pro jejich nahotu.
Nahum 3/1 – 5:
Od počátku se lidé za svou nahotu styděli. Pokud byla v těch dobách odhalena tvá nahota, byla to veliká hanba, zostuzení a ponížení. Postupem času se, ale lidstvo přesouvalo a na konec se dostalo na místo, kde odhalená nahota je vlastně projev max. svobody. Vidíš tu zvrácenost! Toto je dílo toho zlého. Existovala doba v historii lidstva, kdy erotické fotografie, filmy byly zákonem zakázané. Také jsme u nás zažili dobu, kdy filmy s lehkými scénami byly označeny hvězdičkou, a každé dítě vědělo, že to je jen pro dospělé. A dnes? Nahota je in, je cool. Existují nudipláže, všude vidíme obnažená těla (na plakátech, bilboardech). Těžko nalezneš film bez erotické scény, lehce a svádivě oblečených dívek, či normální videoklip – viz. MTV. Veškeré soukromí je veřejně porušeno a Bůh už dnes hrozit lidem odhalením nahoty nemůže, lidstvo se totiž veřejně odhaluje samo – viz. Big brother apod.
Izajáš 6/1 -5:
Jak na to odpovídá nebe, náš skutečný domov? Tam se věci nijak neposunuly. Je to stále místo svatosti, čistoty, intimity a bezpečí. I andělé zůstávají v intimitě a skrývají se. Jsem moc rád, že v naší službě toto zjevení máme a jsme vedeni k rozumnému způsobu oblékání a tím chráníme oči a mysl jeden druhého. Ať je naším příkladem nebe!
Žalm 22/19 a Jan 19/23 – 24:
Lidstvo nemělo opravdové řešení pro svou nahotu v duchu. Bůh jej měl. Kvůli tomu přišel Ježíš Kristus. Své roucho (jak fyzicky, tak duchovně) zanechal při ukřižování na zemi a byl přibit na kříž nahý. On vzal na sebe naší nahotu na kříž, abychom ty i já mohli být oblečeni v Jeho roucho.
Zachariaš 3/1 – 5, Lukáš 15/21 – 22, Izajáš 61/10:
Ježíš Kristus svou nahotou zaplatil za naši nahotu. Vírou v Něj jsi obdržel odpuštění svých hříchů, nový život a také nové roucho, a to roucho spasení!
Roucho má mnoho zajímavých skrytých pravd:
-
Naše roucho přikrývá naši nahotu. II. Moj. 22/25, Zjevení 3/14-19.
-
Roucho je znakem obou našich postavení ve službě - kněží a králů. II. Moj. 28/12, Ester 6/1-12, Zjevení 19/11-16.
-
V očích Hospodinových je hanebné oblékat se v roucho jiného pohlaví. V. Moj. 22/5.
-
Roucho je symbolem pomazaného B. slova, pokud se jej dotkneš, můžeš být uzdraven. Marek 5/21-34, Matouš 17/1-2.
III. Moj. 13/45 – 59, Zjevení 7/9 – 14:
Někdy se může stát, že tvé roucho může být poskvrněno. Už ve Staré smlouvě existoval způsob pro jeho očištění, v Nové smlouvě se vypírá v krvi Ježíše Krista Tvůj šat musí být bílý, čistý – čisté motivy, čisté myšlenky, čistý jazyk apod.
I. Moj. 39/6 – 20:
V tomto příběhu vidíme, že Potífarova žena zbavila Josefa jeho roucha. Toto zažil Ježíš Kristus, on ztratil v boji s naším hříchem kus svého roucha (na kříži nevypadal jako člověk). I ty se můžeš setkat s démonickým duchem Potífarovy ženy, bude se tě snažit svést a poté obnažit a obžalovat.
Jak získáš své roucho?
Vírou, poslušností Božímu slovu a niterným vztahem s Duchem Svatým!
I. Korintským 5/17, Koloským 3/10:
Oblékni si své roucho. Polož před Pána starý způsob života a oblékni se do svého obnoveného ducha, svého nového vnitřního já, kterým jsi v Kristu!
Zjevení 1/12 – 16:
Dovolte mi na konec krátké zamyšlení. Když se Jan podíval na Ježíše, viděl roucho (pokrývá celé jeho tělo a to jsme my), jež pokrývalo Jeho tělo kromě 3 částí: hlava, ruce a nohy.
-
Hlava (Ježíš Kristus je hlavou své církve)
-
Ruce (symbol práce, tj. služby)
-
Nohy (symbol chůze, tj. následování)
Přátelé, pokud někdo přijde do opravdové církve, či se s tebou osobně setká a ty jsi oblečen ve své roucho (žiješ ve svém obnoveném duchu), měl by na tobě vidět tyto věci:
-
Tvé roucho (tvou svatost, oddělenost, jinost)
-
Tvou hlavu (tvou osobní víru v Ježíše Krista)
-
Tvé ruce (tvou službu ostatním, život oběti)
-
Tvé nohy (tvé opravdové a upřímné následování Ježíše Krista)
Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba nahoty tvé!
Bible: Zjevení 3/18a.
V Kristu br. P. Mati
Poselství Velikonoc
Zpátky nohama na hladině
Jaký je tvůj kořen?
Každý křesťan má v sobě skrytý nějaký kořen.
Pokud napravování, korigování a rady nesnášíš, pak máš v sobě kořen vzpoury. Zcela jednoznačně! To se také projeví tím, že nemáš žádnou přirozenou autoritu. Protože by to lidé rychle prohlédli, tak to zakrýváš, možná i zcela nevědomě, neúměrnou "láskou a tolerancí" k lidem. Ano, miluješ Boha a miluješ lidi a snažíš se všemi být přijímán a milován. A protože sám nesnášíš napomínání, tak také moc nenapomínáš! Ježíšova láska byla, je a bude působit v pravdě a v poslušnosti a v podřízenosti autoritě. Pokud nemáš v sobě kořen poslušnosti a poddanosti, zakrýváš to "láskou." Ano je psáno, že největší dar je láska. Ale pravá láska v žádném případě nenahradí ani pravdu, ani neschovává neposlušnost.Jak se jmenuje tvůj Bůh?
Lidé, kteří věří v Boha mají na výběr, jak mu věřit a jak mu říkat. V podstatě kým jim je. Mohou mít Boha jako zpovědníka, svěří mu své problémy, stesky, trápení a strachy a na druhé straně svá přání a potřeby. Bůh má různá jména, která souvisí s Jeho mocí a svrchovaností, ale pro tyto je Bohem, který má jméno: „Dej mi“. Pak jsou lidé, kteří touží Bohu pomáhat, ale nechtějí ho s ničím osobním obtěžovat a rušit. Pro ně má náš všemohoucí Bůh jméno : „Ten, který má důležitější práci". Dále jsou křesťané, kteří mají k Bohu familierní vztah. Jejich jméno všemohoucího Boha je: „ Můj brácha" nebo „můj kámoš" Bůh přece všechno odpustí a se vším pomůže. Další jméno Boží, které mu dali lidé je : „ Zákon", protože dodržují zákon, alespoň na veřejnosti a káží jen zákon a odsouzení. Milost je prázdný pojem.
Můj Bůh není jiný Bůh, je to stejný trojjediný Bůh, ve kterého věří všichni křesťané, ale rozdíl je ve mně a mém postavení vůči němu. A musím se přiznat, že jsem všemi uvedenými stádii prošla, ale nikdy jsem nezůstala stát s pocitem: tak teď už jsem správně! Ježíš je cesta, po které je nutno jít dopředu, není to místo, ke zbudování stánku. Touha mého srdce byla přicházet k Bohu stále blíž. Proto mi Bůh slíbil, že změní moji identitu, že tu starou rozdrtí a dá mi novou. Je to už 13 let, kdy jsem to přijala a žádala Boha, ať to učiní rychle. A bylo to velmi tvrdé! Ale dnes vím, kdo jsem v Kristu, a že přesto, že Bůh má miliardy lidí a hvězd, má ke mně stejný vztah jako ke svému jedinému, poslušnému a nadevše milovanému synu Ježíši, který nikdy nezhřešil. Jaké jméno má pro mě Bůh? "Živý a vidoucí, mé spasení a vykoupení, moje odpuštění a vzkříšení, mé světlo, je mou milostí i jitřní září, mou královskou čelenkou, mou skálou a mým přepevným hradem, mojí skrýší a útočištěm, mou studnicí radosti a pokoje, studnicí živých vod, mým chlebem a čerstvou pastvinou, mojí denní mannou, mojí spravedlností, mým bílým šatem, mou čistotou a svatostí, mým občerstvením a uzdravením, mojí silou i slávou, mou moudrostí a rozumností, odvahou a udatností, pevností a věrností, mou poslušností, poddaností a pokorou, mou láskou a laskavostí, mou dobrotou a milosrdenstvím, mým čerstvým olejem a pomazáním, mým spalujícím ohněm, mým odpočinutím a zaopatřením, mým bohatstvím a nedobytným pokladem, mým požehnáním, písničkou i chválou, mým stavitelem, architektem, plánovačem, budovatelem, učitelem, rádcem a hrnčířem, tvůrcem a stvořitelem, právem i zákonem, soudcem i obhájcem, mým Otcem, bratrem i přítelem, mým Pánem, králem i knězem, mým průvodcem a pastýřem, ochráncem a mou vítěznou korouhví, tím divy a zázraky tvořícím přítomným a stále stejným, nepomíjejícím a mocným Bohem, pravdou a cestou a bezpodmínečnou láskou“.To je pro mě obsahem Jeho jména. Přesně jak Bůh říká ve svém slově: „A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno, na nebi, na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával:
Ježíš Kristus jest Pán“. Fil. 2 :9,10
Amen
Ivana Bryndová
Boží království je mezi námi
Království Boží má svůj jasný duchovní rozměr, do kterého vstupujeme svým duchovním narozením. Jan 3; 5... "Amen, amen pravím tobě, nenarodí- li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." A protože platí platí i další slovo z Luk. 17; 21..."Vždyť království Boží je mezi vámi!" Proto je takovým malým viditelným zrnkem Božího království tvá církev nebo skupina. Tak mějme bázeň a moudrost, jakým způsobem do církve či skupiny vcházíme a hlavně jakým způsobem z ní i jen na čas vycházíme. Pán nám k tomu žehnej.
Když vycházíme z něj ven, může to být různými způsoby.
1. Způsob je pod ochranou Božího království, kdy jsme kryti modlitbami bratrů, sester a svých autorit. To se jedná o odchod podle Boží vůle a časování nebo s Božím souhlasem. To je odchod pana Poslušného.
2. Pak může být odchod pana Svéhlavého, který nebude nikomu nic říkat, protože má vlastní rozum (vlastně ducha Svatého) a podle toho se řídí. A modlit se za sebe může také sám!
3. A pak je odchod pana Pyšného, který byl tak přesvědčen, že on nikdy neselže, že mu pýcha zaslepila oči tak, že sedl na tak jasnou návnadu, kterou mu ďábel podstrčil a nechal se odtáhnout z Božího království ven.
Návrat pana Poslušného je plný svědectví o Boží slávě a je radost na nebi i na zemi.
Návrat pana Svéhlavého může mít také své ovoce a radost na zemi, ale v Božím srdci je nádech lítosti: " Synu, dcero, měl/a jsi být závislý/á nejen na mě, ale i na mém těle tj. na své církvi, velmi toužím po tom, abyste si navzájem pomáhali a povzbuzovali se. Pořád chceš znát moji vůli a právě toto je mojí touhou. " (takto se přímo modlil Ježíš: "...aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal ...aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.")
Návrat pana Pyšného může být dvojí: a) pan Pyšný se vrátí jako pan Pokora, udělá pokání a navrátí se jako ten, kdo není hoden být synem a chce být sluhou. (zde je známý příběh "Návrat ztraceného syna") Pak je ohromná radost na nebi i na zemi. b) Nebo se pan Pyšný vrátí jako pan Pyšný a bude odsuzovat a obviňovat, kárat a kritizovat a bude chtít mít postavení syna se všemi právy, tak jak je opustil. To pak je smutek na nebi i na zemi, jen peklo se raduje, neboť má svého uprostřed Božího lidu toho, který bude přinášet rozdělení a sváry. (Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám…) Mějme moudrost Boží a rozpoznávejme návraty do Božího království a svými modlitbami pomáhejme tomu, aby panovala radost na nebi i na zemi!
Střežte svoji zahradu
Vyberte si svoji duchovní nemocnici!
Bůh má své nemocnice a krematoria.
V nemocnicích hraje hudba, lidé se modlí a služebníci kážou Boží slovo. Bůh tam operuje, je mu dán volný prostor, potěšuje, usměrňuje a vysvobozuje z každé závislosti, dává svobodu, pokoj a radost.1 A hlavně jen On sám odpouští hříchy a mění necitlivá a sobecká srdce za nová.2 Ale pouze těm, kteří to doopravdy chtějí.3 Bůh je duch, tak není vidět fyzickým zrakem.4 Používá si ke své práci lidi, kteří ho znají osobně a On zná osobně je.
Pak má krematoria, kde se také scházejí lidé, kteří ho znají, ale většinou z doslechu. Také tam hraje hudba, také se tam modlí. Pak vystoupí mluvčí, který vypráví o zemřelém, jaký byl a co dobrého udělal. (Řád, tradice, ceremonie. Ticho, vážnost, chlad.) A přesvědčuje přítomné, že se musí snažit být jako byl On. Ten zemřelý!5 A přitom to ani sám mluvčí nedokáže, protože se s BOHEM nikdy nesetkal osobně. Zná ho jen z Bible a ze škol. To, že Ježíš zemřel tak krutou smrtí, přibitím na kříž právě proto, abychom se my sami nenutili být těmi hodnými, spravedlivými a morálními lidmi.6 Protože toto naše vlastní úsilí způsobí jedině naše pokrytectví a přetvářku.7 Česká krematoria odpuzují čechy od hledání Boha i od vejití do Jeho nemocnic. Protože i nemocnice i krematoria jsou nazývány stejně = církve. A nemocniční personál i posluchači v krematoriích jsou také nazýváni stejně = křesťané. A už za doby Ježíše bojovali mluvčí z krematorií proti Ježíši i jeho následovníkům a Ježíš sám je nazývá farizeji a zákoníky!8
Ale díky Bohu, že dal každému věřícímu i nevěřícímu rozum a schopnost se rozhodnout! Nebojte se přijít podívat! Naše duchovní nemocnice je církev Oáza. Vznikla díky odvaze a poslušnosti misionáře a evangelisty pastora Festa Nsohy, ale není jeho, patří Ježíši Kristu, tak jako tisíce jiných po celé zemi, založených a spravovaných jinými věrnými služebníky. Bůh vám nikdy nevezme nic, co mu sami dobrovolně nevydáte.
Ivana Bryndová
1 1. Kor. 4:20; 2 Ez. 36:26,27; 3 Mat. 20: 32 - 34; 4 Jan 10 : 14; 5 Řím. 3 : 20; 6 1. Jan 3 : 5,6; 7 Mk 7 : 6 - 9; 8 Mat 23 : 13, Mat 23 : 23, Mat 23 : 28, Mat 23 : 34
Vzkříšení Ježíše Krista - znamení i pro Tebe
1. Korintským 15:17
V jedenácté kapitole Janova evangelia stojí Ježíš před hrobem Lazara, který byl mrtvý a pohřbený již čtyři dny. Před tím, než ho povolal zpátky k životu, Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
V Matoušově evangeliu je uvedeno, že od jisté doby začal Ježíš říkat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, velekněží a zákoníků, že bude zabit, ale třetího dne bude vzkříšen. (Matoušovo ev. 20:19)
Když od Něj farizejové a znalci zákona chtěli znamení, kterým by podložil svá tvrzení, Ježíš jim odpověděl, že znamením pro tuto hříšnou generaci nebude nic jiného než znamení proroka Jonáše, neboť tak, jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka (Ježíš Kristus) tři dny a tři noci v srdci země (v hrobě). (Matoušovo ev. 12:40)
Vzkříšení Ježíše Krista je nejvýznamnější událostí, která je důkazem platnosti a odůvodnění křesťanské víry. Zmrtvýchvstání dokazuje Ježíšovo božství a demonstruje, že Jeho vítězství nad hříchem, satanem a smrtí je konečné. Dokazuje, že On je na věky Pánem pánů.
V epištole Římanům kapitola 1, verš 4 apoštol Pavel píše: a který byl (Ježíš) podle Ducha svatosti mocně označen za Božího Syna skrze vzkříšení z mrtvých…
Pro nás lidi to znamená změnu vlády – peklo, smrt a satan již nejsou svrchovaní. Byli svrženi s trůnu, náš otrokář – hřích – byl zbaven moci a autority. Znamená to, že brány našeho vězení byly rozbity a my můžeme uniknout z říše zatracených a z plných plic křičet „HALELUJA, KONEČNĚ JSEM VOLNÝ“.
Uvěřte v Pána Ježíše Krista a budete spaseni.
Veselé Velikonoce přeje pastor Festus Nsoha!
Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!“ Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno JEŽÍŠ.
Lukášovo evangelium 1:30-31
Když však o tom (Josef) přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, NEBOJ SE vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno JEŽÍŠ, neboť ON ZACHRÁNÍ svůj lid od jejich hříchů.“
Matoušovo evangelium 1:20-21
Už se neboj. Přišel Spasitel. Jméno JEŽÍŠ znamená záchrana, spasení. Přináší svobodu od hříchu a jeho následků. Hřích je oddělení od Boha, které vede ke strachu. Strach vypovídá o prázdnotě a o tom, že je člověk odříznutý od síly a naděje. Ježíš přišel vysvobodit lidstvo z nadvlády strachu. Přišel osvobodit lidského ducha z moci strachu. Vánoce jsou oslavou narození svobody, volnosti a emancipace, oslavou konce zotročení lidského ducha. Žádný člověk není svobodný, pokud osobně neprožil spasení, které je v Ježíši.
V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „NEBOJTE SE! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro VŠECHNY LIDI. Dnes se vám ve městě Davidově NARODIL SPASITEL – váš Mesiáš a Pán.“
Lukášovo evangelium 2:8-11
Je Kristus Tvůj Pán? Pokud ne, tak nejsi zachráněný z moci hříchu a jeho následků. Pravé Vánoce jsou Ježíš Kristus – Tvůj Pán a Spasitel. Vánoce jsou osvobození Tvého ducha z pout hříchu.
Veselé Vánoce!
Pastor Festus
Než Ježíš odešel vzhůru k Otci, zanechal svým učedníkům důležitý vzkaz, někdy tomu říkáme Velké poslání (Mt 28,16-20), abychom ze všech národů získávali učedníky. To je poselství pro všechny církve, pro všechny Boží děti! Učedníky můžeš získávat dvojím způsobem: Za prvé, podle 1Kor 4,15 – skrze duchovní plodnost. Musíš být pro někoho duchovním otcem nebo duchovní matkou! Musíš svazovat duchovní neplodnost a rozvazovat duchovní plodnost ve svém životě! Vždyť neplodnost v době Starého zákona byla známkou prokletí. Příliš často jako křesťané vzdáváme věci a nedosahujeme laťky, kterou před nás Pán staví! Nepodstupujeme často nebo vůbec Jákobův zápas („Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“), nechodíme ve vytrvalosti Elíši za Elijášem. Ježíš chce, aby jsi byl duchovně plodný!
Dále musíš vědět, že Timoteus, a to na mnoha místech NZ, je uváděn jako syn, jehož duchovním otcem je Pavel. Ale možná překvapivě zjistíš, že Timoteus neuvěřil skrze Pavla, viz Sk 16,1-3. A to je druhý způsob – můžeš získávat učedníky i skrze ty, kteří již znají Pána. Ježíš řekl, že budeme sklízet i tam, kde jsme nerozsévali. To není „přetahování“ druhých, ale Bůh může taková setkání jako Pavla s Timoteem připravit. Pro obě skupiny, aby jsi z nich získal učedníky, je stejný předpoklad: láska, vytváření vztahů, ať s těmi, kteří Pána neznají nebo znají. Duchovní plodnost bude vždy tam, kde bude láska! Viz 1Kor 4,17. Proto nám Pavel zanechává slovo v 1Tim 1,5:
Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry.
Naopak, všechny pastorální listy, tj. 1Tim, 2Tim, Titovi, jsou proti vedení planých a pustých řečí (tak i souvislost mezi 1Tm1,4 a 1,5). Známkou naší duchovnosti nejsou naše duchovní řeči. Soustřeď se na ovoce, na duchovní plodnost, řečí v církvích již bylo dost! V originálnějším překladu je v 1Tim 1,5 jako pojem „cíl“ je vyjádření „Boží záměr spásy“ a jako pojem „láska“ je zde přesněji „rozvoj, invaze lásky“. A to je v podstatě v jedné větě vyjádření Božího cíle, záměru, Boží vůle – spasení mnohých skrze lásku! Láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého (Ř 5,5) a věř mi, že do každého srdce Božího dítěte se vejde mnoho lásky. Tvoje srdce je větší než si myslíš, tvoje srdce pobere více duší než by jsi čekal. Začněme s invazí Boží lásky do životů lidí kolem nás!
V 1Tim 1,5 je také něco řečeno o dobrém svědomí. Tomu musíš dobře rozumět. Jsou věci, ze kterých nás obviňuje ďábel a tam máš vyznávat podle Ř 8,1, že jsi v Kristu a není pro tebe žádné odsouzení. Např. vydáš svědectví a někdo se ti vysměje, ďábel rychle přijde a uslyšíš ironický hlas, že jsi k ničemu. Tohle můžeš lehce odpinknout, vždyť Ježíš řekl, kde vás nepřijmou, běžte v klidu dál. Jsou ale věci, ponejvíce v oblasti vztahů, které nemůžeš jen tak odpinknout, ale musíš rozumět, že je to hlas Ducha svatého do tvého svědomí a utlumíš-li tento hlas (klidně i křesťanskou aktivitou), tak proudíš v neposlušnosti. Musíš to vždy rozlišit a jestli tě svědomí obviňuje skrze Ducha svatého, dej to do pořádku. Pavel mluví o těch, co měli víru, ale ne kvůli jejímu nedostatku, ale kvůli selhání v otázce dobrého svědomí, ztroskotali ve víře, 1Tim 1,19! Když půjdeš cestou neposlušnosti, víra ti nepomůže. Drahé poklady od Pána máme chránit v dobrém svědomí! Viz 1Tm 3,9. A s dobrým svědomím, tj. v poslušnosti, máme Pánu sloužit, 2Tim 1,3.
V souvislosti s 1Tim 1,5 se musíme zmínit i o čistém srdci. Jestli nechceš ztratit čisté srdce, nehleď příliš dlouho na nic, co je v tomto světě. Nevíme, jak dlouho David hleděl na Betsabe (nemuselo to být příliš dlouho), až ďábel v podstatě opanoval jeho srdce i mysl. Nebyla to jen Betsabe, do čeho David vložil své srdce (to už málo kdo ví). David se také zahleděl na úspěšné nevěřící lidi, kteří aniž by měli co společného s Božím zákonem, si dobře žili. David je pozoroval a přemýšlel o nich, o jejich úspěších a prosperitě. Viděl najednou svoje selhání, nedostatky a jejich úspěchy. Je nebezpečné se pořád s někým srovnávat! Tohle přemýšlení a tato vidění v jeho duchu, ho málem přivedla k pádu. Viz Žalm 73! Ďábel pracuje stejně i dnes: „Proč by ses lopotil v nějaké církvi, neděli co neděli, dával tam desátky, vždyť v podstatě nic nemáš, jsi malý pán, pořád v potížích, tak to rozjeď, to křesťanství ti nějak zvlášť nepomáhá! Novák už jede ve velkých kšeftech, tak běž do toho taky! Na co by jsi seděl v neděli v církvi, když můžeš vydělat!“ David vyznává v Žalmu 73, že málem sešel z cesty a záchranou pro něho bylo, když honem rychle vyndal svoje srdce ze světa a vložil ho do Boží svatyně. Měj své srdce v Písmu, v Kristově těle, dívej se na Boží věci!
Chceme jít často na vyšší Boží úroveň, chceme mocně povstat. Bůh říká, kdo půjde vzhůru, na Hospodinovu horu, do větší Boží blízkosti, a to v Žalmu 24,3-5: Ten, kdo má (na prvním místě - možná trochu překvapivě) čisté ruce. Ruce jsou symbolem lásky, praktické lásky - víra skrze lásku dělající, nebo v jiném překladu víra projevující se (uplatňující se) láskou, Gal 5,6. V milosti máš darovány dvě základní věci – tak to píše Pavel na mnoha místech, a to jsou víra a láska (mnoho odkazů na tuto „dvojici“ nalezneš právě v pastorálních listech). Víra je v pořádku, když je vyjádřená činnou láskou. Sloužící láska. Láska, která se dává. Láska, která buduje vztahy. Láska, která miluje druhé. To jsou čisté ruce. Vždyť ruka může ublížit, ale může pohladit, povzbudit, přikrýt, obejmout. Bůh říká, že ten s čitýma rukama bude v jeho blízkosti a v jeho požehnání. Bůh nehledá tlachající křesťany, ale ty, skrze něž bude moci projevit svojí lásku druhým, nevěřícím i věřícím. Takové vezme na svojí horu, dá jim prožít svojí přítomnost.
Modli se za:
- duchovní plodnost ve svém životě
- porozumění otcovství: zasáhnout-udržet-vychovat!
- rozšíření svého srdce
- rozlišení Božího hlasu a následování v poslušnosti Ducha svatého
- očištění srdce a mysli
- efektivní, účinnou lásku, se kterou půjdeš den po dni
- klíče k srdcím lidí, se kterými žiješ, k věřícím i nevěřícím
Míla Krátký
Už jsi se jako věřící setkal s tím, že když mluvíš s lidmi o Ježíši, nechápou tvoje nadšení a životní změnu? Nerozumí tvému svědectví a dobrým věcem, které pro tebe Bůh udělal? Nejtěžší bývá, když jsou těmi lidmi tví nejbližší – rodina. Mohou se ti pak stát dvě věci. Buď odpadneš od živého Boha, protože jejich argumenty, výčitky, výhrůžky a vydírání budou silnější a zdolají tě, nebo začneš bojovat za jejich spasení! Chci tě povzbudit v tom druhém. Na konkrétním příběhu z Bible bych ti chtěla ukázat, jak Bůh zachraňuje rodiny – i tu tvou!
Jozue 2
Nevěstka Rachab schovala ve svém domě dva izraelské zvědy, kteří přišli obhlédnout město Jericho, město, které jim Bůh zaslíbil a vydal. Všichni obyvatelé Jericha se Izraelců báli, protože slyšeli, jaké divy a zázraky je provází. Poznali, že Bůh Izraele je na jejich straně a dává jim vítězství v každé bitvě. Vojáci toho města tedy vyšli s cílem zvědy zlikvidovat. Rachab se však postavila na stranu Božího lidu a schovala Izraelce u sebe v domě, vojáky pak poslala pryč. Riskovala všechno, co měla. Dala v sázku svůj život i život své rodiny. Pak se zvědy promluvila a poprosila je, aby jí slíbili, že až Izraelci vejdou do města, ušetří její rodinu (bratry, sestry, rodiče a vše, co jim náleží).
„Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry a všechno, co jim náleží, a že nás vysvobodíte od smrti.“ (Jozue 2,12-13)
Rachab jako jediná z rodiny uvěřila, že s Izraelci je Bůh, který přijde soudit jejich město a zemi. Nežádala však pouze o svůj život, ale také o život své rodiny. Když izraelští válečníci přišli do Jericha, byla to celá rodina, která byla zachráněna. Skrze víru jedné nevěstky, která uvěřila, že s Izraelem je Všemohoucí Bůh. Ne, nebyla to bohatá dáma s vybranými mravy. Rachab byla prostitutka, hříšnice, vyvrženec společnosti. Takže proč by měl někdo zachraňovat její život? Bůh ji ale zachránil s celým jejím domem. Rachab se izraelským zvědům přísahou zavázala, že ze svého okna spustí karmínovou šňůrku, která bude znamením pro válečníky, že tento dům a jeho obyvatelé musí zůstat naživu. Jakmile by nebyla šňůrka uvázaná nebo by někdo z domu vyšel, Izraelci by měli právo ho zabít. I dnes existuje smlouva, skrze kterou můžeš zachránit svůj život i život své rodiny. Je to smlouva v krvi Ježíše Krista. Pokud ji máš a nerušíš ji svou záměrnou neposlušností, pak věř, že máš zaslíbení o spasení celé tvé rodiny.
Říkáš si, jen příběh ze Starého zákona. Pojďme se ale podívat do Nového zákona
„…věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (Skutky 16,31)
Věř, že Bůh má zájem o celou tvoji rodinu! Možná tebou dnes pohrdají, dobírají si tě. Ale ty stůj na Božím slově, které říká, že ty i tvůj dům budete spaseni. Zasívej to slovo, promlouvej ho ke své rodině a věř, že co Bůh zaslíbil, to také učiní. Bojuj za ně a neboj se postavit na stranu Božího lidu.
Těším se na tvé svědectví!!!
Sestra Lucie Sedláčková
Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se. O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte bohu. (Filipským 4:4-6)
Může se zdát těžké radovat se v Pánu, když jsme v nesnázích, ale když ustupujeme duchu nespokojenosti, hodně tím ztrácíme. Naší výsadou je mít v srdci za všech okolností Kristův pokoj. Neměli bychom se nechat snadno vyvést z míry různými věcmi. Ty nám mají dokázat, že Bůh se postará, abychom prošli zkouškami a dostane nás z obtížných situací a když budeme při Jeho zkoušení trpěliví a důvěřiví, očistí nás od všeho poskvrnění a vyvede nás z našeho boje s úspěchem a slávou.
Pro ty, kdo se bez stěžování si podvolují jhu, jehož nošení po nich Bůh žádá, jsou připraveny šlechetné dary. Nechť z vašeho života září světlo pravdy. Říkáte: Jak to mám udělat, aby zářilo? Jestliže jste před tím, než jste přijali pravdu, byli netrpěliví a popudliví, nechť váš život nyní lidem kolem vás ukazuje, že pravda měla na vaše srdce a váš charakter posvěcující vliv a že místo popudlivosti a netrpělivosti jste nyní příjemní a nestěžujete si. Tak budete odhalovat světu Krista.
Ze všeho díky čiňte za pečující sílu Boha skrze Ježíše Krista. (1. Tesalonickým 5:18)
Ve chvíli, kdy se modlíte a prosíte o pomoc, možná necítíte radost a požehnání, které byste chtěli cítit, ale když budete věřit, že Ježíš vaše prosby vnímá a vyslyší, přijde k vám Jeho pokoj. Pokud se zmocníte síly mocného Pomocníka, nenecháte se ovlivňovat ďáblem a nikdy si nebudete stěžovat na Boha, Jeho sliby budou splněny. Zkušenosti, jež dnes získáte svou vírou v Něho, vám pomohou při vyrovnávání se s těžkostmi zítřka.
Každý den byste se měli s důvěrou malého dítěte přibližovat více k Ježíši a nebesům. Podstupujíce každodenní zkoušky a těžkosti s neochvějnou důvěrou v Boha, budete znovu a znovu zkoušet sliby nebes a pokaždé to pro vás bude škola víry.
Tak budete získávat sílu k odolávání pokušení a až přijdou obtížnější zkoušky, budete je schopni vydržet.
s. Helena Staňková
2. a 3. ep. Jana
Velice jsem se zaradoval, že někteří z tvých synů začínají chodit v pravdě, v lásce. V lásce, kterou nedává svět, ale kterou dal Bůh darem světu.
Lásku milosrdnou, pracující, pohybující se, ustupující zlobě, lásku, která nepočítá křivdy, lásku, která se nedá vydráždit, lásku přesahující chápání lidí, lásku, která roste, sílí, rozmáhá se, jen v takové lásce se můžete dotknout světa. Láska jde mnohdy sama...pošlapaná, potupená, nepoznaná, poplivaná, plná dopadajících kamenů na sebe. V posledním čase ukáži lásku ve svých synech a dcerách a naplno dokončím, pro co jsem je poslal do světa. Své milované ovečky a beránky mezi vlky. Oni se nebáli, nebojí a nebudou se bát vlků, oni budou vědět, že mají ovčinec (příbytek), kde bydlím já a můj Otec. Proto je-li nějaké povzbuzení lásky, povzbuzujte se navzájem, neustále!! Já vyvolil vás, a proto služte si navzájem životem (láskou), který jsem vám dal. (Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.) Láska (život) byla při vašem novém narození vylita do vašeho ducha, proto napřimte své hlavy a začněte žít jako žijící mezi mrtvými. Já přijdu a soudit budu necitlivé, hrubé a rozhánějící stádo. Mé dílo je slavné a já svou slávu dám životu Kristovu ve vás. A podle toho vás poznají!! Vejděte do svobody Božího království, panujte a kralujte skrze lásku, skrze život vložený do vás.
Já jsem život.
"Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm." Žalm 89,12
Mnoho křesťanů neví, co říci, když se jich někdo ze světa zeptá: “A jaké máš důkazy o potopě? Jak víš, že skutečně byla? Mně nestačí jen to, že se o tom píše v Bibli!“ A co odpovíte? Proto jsem si připravil tento článek na základě vyučování Dr. Kenta Hovinda (doporučuji jeho video. Bohužel není v češtině. Vím o jeho verzích v angličtině a ruštině. Jeho webová stránka je www.drdino.com)
Evoluce říká: “Všechna hmota vesmíru se shromáždila v kuličku menší než tečka za větou. Potom tato kulička vybouchla a zformovala hvězdy, planety, galaxie...„ Přirovnání: Na vrakoviště byla svezena hromada nabouraných aut. Poté sešrotovaná auta vybouchla a vzniklo nové BMW... .Připomíná to vědu, nebo spíš pohádku? Posuďte sami.
Evoluce říká: “Postupně jsme se vyvinuli z jednodušších forem života...“ Jestli políbíte žábu a stane se z ní okamžitě princ, je to pohádka. Jestli však políbíte žábu a stane se z ní princ pomalu v průběhu několika milionů let, je to “věda“. Dává to smysl?
Evoluce říká: “Naše sluneční soustava je stará miliardy let...“ Jupiterovy prstence se od něj postupně vzdalují a nejsou od Jupitera tak daleko, aby mohly být miliardy let staré. Jiný fakt: některé měsíce v naší sluneční soustavě jsou horké...přirovnání: “Neberte tu kávu, je horká.““A čí je ta káva?“, “Já nevím, stojí tady už 400 let.“ Planety se ochlazují a nejsou starší než několik tisíc let. Náš Měsíc se postupně vzdaluje od Země. Je to jen několik centimetrů za rok. Měsíc svou gravitací přitahuje vodu na zemi a působí přílivy a odlivy. Jestli by ale měsíc byl příliš blízko, tak by přílivy pokrývali zemi dvakrát za den. Ve vesmíru létá kosmický prach. Vědci vypočítali, že každých 1.000.000 let přibyde na měsíci 6 cm prachu. Při stavbě první rakety jí vyrobili speciální přistávací plochy, aby se v prachu neutopila. Ale když přistála, naměřili kosmonauti pouze 1 cm prachu. Komety postupně ztrácí svou hmotu, a přece dosud existují. Naše země se otáčí kolem své osy a rychlost otáček postupně klesá. To znamená, že dřív se točila rychleji. Jestli je pravdivá Bible, tak není problém. Jestli je ale pravdivá evoluce, pak problem nastává. Před několika miliony let by byla odstředivá síla tak velká, že by všechno, co je na zemi, odlétlo pryč. Poušť Sahara je široká 2080 km. Každým rokem roste o 6 km. Vypočítáme: 2080:6=347 let. Nevím jak vám, ale mně toto číslo nepřipomíná miliardy let. Podle Bible byla před 4400lety celosvětová potopa. A protože poušť pod vodou není nomální jev, začala Sahara růst až po potopě.
Petro Kostyuk, 13 let
Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. (Lukáš 24:1-6)
Lidská ruka přibila křesťanského Boha na kříž na Kalvárii. Lidská ruka Jej položila do hrobu, ale On vstal sám po třech dnech z mrtvých, aby už nikdy nezemřel.
Když se pak člověk vrátil po třech dnech k hrobu, aby spatřil pohřbeného křesťanského Boha, zjistil, že On už neleží tam, kam ho lidé položili. Andělé, kteří tam stáli, řekli: Proč hledáte živého mezi mrtvými? On tu není, je vzkříšený.
V dnešní době mnoho lidí Boha pohřbilo, pro ně Bůh neexistuje, nemá místo v jejich životech, nemá místo v jejich vědomí, nemá místo v historii.
V době patriarchů Starého Zákona byl Bůh izolován v nejvnitřnější části svatyně chrámu, zcela osamocen a navštěvován pouze jednou za rok Veleknězem, který přinášel krev kažodoroční oběti. To byl důsledek hříchu, tragické aliance člověka s ďáblem.
Avšak na Velký Pátek v okamžiku, kdy ukřižovaný Ježíš Nazaretský na kříži zemřel, se Bůh ze zajetí nejvnitřnější svatyně chrámu osvobodil, rozerval oponu ze všech nejsilnější a vyšel ven.
Kam jste Boha uložili vy?
Protokoly mají své místo, ale někdy se mohou stát pro vážené osobnosti a autority velkou přítěží. Největší touhou mocných a významných lidí, jako jsou prezidenti, politici, vážené osobnosti a dokonce i superstars, často bývá žít jako obyčejní lidé a ne jako otroci stanoveného protokolu.
Náboženství nadiktovalo Bohu dost přísný protokol. Koho smí navštívit, komu smí požehnat, koho smí uzdravit a kdy ho smí uzdravit. Faktem je, že náboženský protokol Bohu nařizuje, že uzdravování a zázraky nadále nelze považovat za dostatečně civilizované. Náboženství naordinovalo Bohu, že už Bohem není, že se stal pouhou filozoficko-psychologickou ideou či sestavou dogmat a doktrín.
Člověk opět vložil křesťanského Boha do hrobu. Tentokrát do hrobu lidské filozofie a náboženských rituálů. Ale slyšte – On z toho hrobu protokolů vychází ven. Po celém světě se dává poznat mnoha lidem nádherným způsobem. Jako bych slyšel anděly říkat: Proč hledáte živého mezi mrtvými? On tu není, je vzkříšený. Pojďte se podívat, hrob je prázdný!
Po celém světě vyhovuje hříšníkům a lidem, kteří v Boha nevěří, myslet si, že Bůh je mrtvý, že celé planetě vládneme my lidé, a že neexistuje žádný Stvořitel či inteligence, která stojí za stvořením. Lidé pohřbili Boha do hrobu vlastních myslí. A to je opravdová sebevražda.
Nyní však září světlo a z hrobu vychází velká sláva. Andělské hlasy zpívají: Pohleď země na svého Boha, člověče uvěř ve svého Stvořitele a začni ho ctít, vzbuď se! Pohleď do světla a dovol Ježíši Kristu přijít do tvého srdce. On je živý. On je vzkříšený. To jsou Velikonoce.
Nestavte nikdy Ježíše Krista, Mesiáše, do jedné řady s mrtvými bohy světových náboženství. Nehledejte Ho mezi mrtvými, nezahrnujte Ho do lidmi vykonstruovaných náboženství, která často mají - možná k vašemu překvapení - základ a podtext rasový, politický či dokonce satanský.
Žádný člověk o sobě nikdy neřekl: Já jsem vzkříšení a život. Nikdo o sobě nikdy neprohlásil: Já jsem počátek a konec, já mám klíče od pekla a smrti, všechna moc na nebi i na zemi je dána mně. Nikdo kromě Ježíše Krista, Spasitele.
Přeji všem krásný den. Ráda bych se s Vámi podělila o pár témat k zamyšlení. Nedávno jsem se dívala na trochu bláznivou americkou komedii. Pomohla mi uvědomit si, jak velmi živé a aktuální jsou příběhy z Bible pro dnešní dobu. Hlavní postavou filmu byl mladý úspěšný Američan, který vyhrál ve volbách na kongresmana. Splnily se mu všechny sny. Měl manželku, tři syny, obrovský dům, bohatství, slávu. Tento článek jsem pojmenovala podle jeho každodenního sloganu.
Možná i Vy máte pocit, že Vám v životě nic neschází. Snažíte se jednat podle svého nejlepšího svědomí. Možná máte pocit, že Boha nepotřebujete.
Plány a ambice Amerického kongresmana z filmu se však nečekaně změnily. Bůh mu řekl, že chce, aby postavil archu jako kdysi Noe, protože přijde potopa. Asi si řeknete: „No dobře, dejme tomu, americká komedie.“ Nebyla ale kdysi situace Noema pro lidi kolem něj stejně absurdní? Samozřejmě náš hrdina nechtěl ničemu věřit, nechtěl si ani připustit myšlenku, že by po něm Bůh mohl něco takového chtít. Vždyť si ještě včera říkal, že Bůh nejspíš vůbec neexistuje. Musel se rozhodnout, že změní své hodnoty a plány, veřejně se přizná k Bohu a bude ho poslouchat navzdory tomu, že ztratí oblíbenost, dobrou pověst, možná i kamarády a kariéru. Tvrdé, že?
Bůh miluje každého člověka a má pro každého z nás osobní plán. Nejde jen o obecné zásady „slušného a ohleduplného“ života. Pokud se člověk snaží být dobrý sám ze své síly, pak nedává žádnou slávu Bohu, ale spíš buduje vlastní pýchu a sebechválu. „Jsem v zásadě dobrý člověk, podívejte se, všechno dělám, jak nejlépe umím.“ (Podobný příběh můžete najít v Markově evangeliu - Marek 10: 17-22.) Film, o kterém píši, mi také připomněl, v jaké době se nacházíme. Život za časů Noema má se současností hodně společného. Proroctví o druhém příchodu Krista, které je v Bibli na mnoha místech jasně popsané (např. Lukáš 9: 26), se lidem často zdá stejně pravděpodobné jako potopa uprostřed suché pustiny, která má zaplavit zeměkouli. „Že bude soud? Nebe a peklo? Mně tyhle věci nezajímají. Já jsem ateista.“ Budeme se za biblické poselství stydět, protože není oblíbené, nebo se raději pokusíme zachránit tolik lidí, kolik jen půjde, dokud je čas?
Někdy není jednoduché Boha poslechnout. Velmi často jsou jeho záměry naprosto odlišné od našich a nutí nás vyjít z jakési „zóny pohodlí“. Přesto je Boží plán to nejlepší pro naše životy a dokonale se pro nás hodí (Římanům 12: 1-2). Život s Bohem je to, co nás opravdu naplňuje.
Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Jan 6: 35
Všichni máme v Kristu naději a šanci se k Bohu vrátit a já jsem poznala, že jakákoli oběť za to stojí.
Sestra Gabriela Černá
"Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde." Lukáš 10,42
"Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo." Deuteronomium 30,19
Tato slova vyřkl Ježíš, když pozoroval, jak se dva lidé mohou rozhodovat na základě toho, co považují za důležité. A před tímto rozhodováním stojíme všichni každý den. Naše volby mohou být moudré i špatné. A překvapující je i to, že sám Bůh nám svou vůli nikdy nevnucuje. Dal nám moc sami se rozhodnout, jestli Mu budeme sloužit nebo ne.
Mojžíš volal k synům Izraele, aby si vybrali mezi životem a smrtí, požehnáním a prokletím. Jozue oznámil synům Izraele, že on a jeho dům se rozhodli sloužit Hospodinu, a vyzýval je, aby oni učinili totéž.
Elijáš, Boží prorok, se rozhodl uctívat živého Boha v přítomnosti čtyřset padesáti bálových proroků na hoře Karmel.
Mladá žena Rút se rozhodla následovat svou tchyni Noemi a sloužit jejímu Bohu namísto návratu ke své pohanské kultuře. To nebylo snadné rozhodnutí, ale tato volba sloužit živému Bohu se jí bohatě vyplatila.
My dnes máme velkou výhodu, protože nám dal Bůh Ducha Svatého, aby nám pomohl dělat rozhodnutí na základě Božího slova. Pán se nás dnes ptá: synu, dcero:
Zvolíš si mou přítomnost namísto potěšení z hříchu?
Zvolíš si být mým smělým svědkem místo toho, aby ses styděl kázat evangelium?
Zvolíš si chodit v poslušnosti namísto neposlušnosti vůči mému slovu?
Zvolíš si chodit v odpouštění namísto zahořklosti?
Zvolíš si uctít mě svým životem nebo budeš hledat chválu od lidí?
Tak bychom mohli pokračovat, ale vzpomeňte si, že stejně tak jako se Marie, Mojžíš, Elijáš, Jozue, Rút a mnozí další rozhodli sloužit Hospodinu, vy a já můžeme udělat s pomocí Ducha Svatého to samé. Díky Bohu, že Ježíš chodil tam, kde chodíme my, On rozumí naší lidské povaze a poslal Ducha Svatého, aby nám pomohl.
Co se týká mě a mého domu, my budeme sloužit Hospodinu. A co vy?
Jako Boží děti se můžete zapotácet a skoro se vzdát toho, čemu jste uvěřili. Já vás dnes povzbuzuji, abyste věděli, že s pomocí Ducha Svatého můžete obstát uprostřed jakékoli nesnáze ve vašem životě. Sloužit Hospodinu je moudré rozhodnutí. Odměnou za něj je požehnání a hojnost života. Dále služte Pánu, protože On odplácí těm, kteří Ho pilně hledají.
Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." Jozue 24,15
"Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem." Rút 1,16
"Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo." 1.Královská 18,21
Sestra Margaret Nsoha
"Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne." Přísloví 22:6
Bůh vidí všechno, co děláme, co říkáme, co si myslíme a představujeme. Jestli pak ale víte, kdo ještě má tuhle zvláštní schopnost? Hádejte. Naše děti. Jejich pozorovací schopnosti jsou mimořádné a paměť v tomto směru vynikající. Občas se zdá, že snad i umí číst myšlenky :-). Kdo je rodič, jistě potvrdí, že je to pravda. Nechte se povzbudit vy, kteří se snažíte být pro své děti co nejlepším příkladem zbožného muže či ženy. Nechte se ujistit, že vaše námaha není marná. Pokud budeme před svými dětmi žít životy, které dělají radost Bohu, jednoho dne sklidíme ovoce.
Přečtěte si kratičký školní článek od jednoho chlapce v naší službě. Popis na téma „Můj vzor“.
Můj vzor
Mým vzorem je můj tatínek. Snažím se být jako on protože je hodný, klidný a na každou situaci si ví rady a chová se ke mně jako kamarád. Nehádá se moc s maminkou,a když máme s bratrem spor, nikomu nenadržuje. Nerad chodí na dlouhé nákupy a nemluví sprostě. Zajímá se o fyziku, chemii, matematiku a elektriku. Vyhrál celostátní olympiádu z chemie a vyzná se v počítačích. Věří v boha a každý večer se za mne modlí. Často vtipkuje.
Petro Kostyuk, 12 let
Moc bych si přála být vážně fit, mít plno fyzické energie a síly. Co vy? Teď mám na mysli zdravý způsob života, správná strava, fyzický pohyb. Pokud jste můj typ člověka, tak jste možná lehce ohromeni seznamem toho, co se musí a co se nesmí, má-li člověk takto žít. Znamená to „nejíst všechno to, co mám ráda“, jíst spoustu zeleniny a ovoce a celozrnné pečivo a tak. Pravidelně cvičit a sportovat – naprostá nezbytnost. No... pokud jste jako já, tak si říkáte: kéž by... Ale jak mám začít.
Nedávno jsem četla jeden moc inspirující článek, který se těchto věcí týkal. Něco mě v něm velmi zaujalo. Jak už jsem říkala – většinou když se člověk podívá na ten seznam „povinného a zakázaného“, tak nemusí mít dost odvahy se do toho vrhnout. Ale autorka toho článku navrhuje jednu velmi důležitou věc. Začít přidávat dobré věci jednu po druhé, kousek po kousku. Jednu dvě porce zeleniny denně navíc, pár sklenic vody, jablko nebo dvě, projít se po schodech místo jízdy výtahem... Pro mne tohle znamená zásadní změnu. Člověk to pochopí lépe, pokud už sám někdy „pojal předsevzetí“, že od zítřka! se změní. Šel do obchodu, utratil strašné peníze (protože beztak nevěděl, co koupit) a připravil se začít nový – zdravý – život. Takže mě osobně ten článek velmi pomohl.
Více než otázka jídla a cvičení mě ale zajímá využití tohoto principu na duchovním poli. Mnoho Božích dětí totiž žije s tím, že vědí přesně, co by měli dělat. Jsou ohromeni duchovními úspěchy jiných a jejich zkušenostmi v Kristu. Mluvím o dlouhém čase tráveném modlitbami, postním stylu života, svědčení pro Ježíše na každý den, pravidelném studiu Bible a tak dále. Sami víte, o čem mluvím. Váš pastor o tom káže každou neděli :-). Povzbuzuje vás, abyste mířili výše, hlouběji a šli rychleji :-), nejlépe letěli. A vy víte moc dobře, že byste se měli dát dohromady a zlepšit se. Jenže ten seznam toho, co se nesmí a co se musí, se zdá být tak dlouhý. Je mnoho lidí, kteří milují Boha, a přesto se perou se zlozvyky, na které rozhodně nemohou být pyšní. Nebo je tu jiný případ – možná jste velmi, velmi zaneprázdnění. Maminka na mateřské, která vychovává několik malých dětí. Podnikatel, který má plno práce s malým businessem, který sám řídí... Máme mnoho věcí udělat a moc málo času na ně.
Ať jste na tom tak, či tak, zkuste přidat to dobré kousek po kousku. Možná nebudete schopní začít se ihned modlit dvě hodiny denně. Začněte s patnácti minutami. Než abyste vypálili ráno z domova do práce nebo do školy nebo do kuchyně :-) jen tak, stravte čas s Bohem – alespoň pět minut. Tím tady nestanovuji žádný zákon. Pouze říkám – jen do toho – začněte! Přidejte krátkou modlitbu – krok za krokem. Také trochu čtení z Bible, na které se budete vážně soustředit. Půldenní půst týdně, který vědomě věnujete Pánu. Dejte někomu letáček – nemusíte mluvit, stačí se usmát... :-). Později můžete přidat „Ježíš vás miluje“. Bůh není naším Bohem proto, abychom něco nedokázali. Bůh je Bohem, u kterého je všechno možné. I pro vás je možné strávit čas modlitbou. Je možné, abyste se i vy postili a je možné, abyste četli Slovo Boží. Je to možné. Zvládnete to.
Jen přidejte to dobré kousek po kousku, krok za krokem. Jsem přesvědčená, že když přidáme to dobré, tak právě „to dobré“ se bude rozrůstat a časem natrvalo vytěsní to, co je zbytečné nebo dokonce zlé. Postupně zjistíte, že jste jiní – krůček po krůčku. Stojí to za to. A za krátký čas se ohlédnete a: Díky Bohu – dokázal jsem to!
Takže? Co dneska uděláme? Přidáme něco dobrého!
Dita Špůrková
Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši!. Zjevení 22:20
Jsem si jistá, že každý rodič tuhle iritující otázku dobře zná. Jste v autě, sotva jste vyjeli a dítě se ptá, kdy už tam budem...Požehnaní jsou rodiče, kterým se podaří tuto znervózňující otázku umlčet již v zárodku a odpovědět potomkovi uspokojivým způsobem tak, že už se nezeptá. Nám se to ještě nikdy nepodařilo. Myslím, že naše dcera se vždycky rozhodne, že se zeptá, kdy už tam budem, u každé cedulky s číslem kilometru...
Zároveň jsem si ale všimla, že se nás ptá jenom tehdy, pokud se vážně těší tam, kam jedeme. Třeba kvůli tomu, že tam na ní čeká někdo nebo něco :-), čeho se nemůže dočkat.
Těšit se je skvělé. Děti se umí těšit. My dospělí také. Ale většinou pragmaticky a ukázněně. Třeba se těšíme na víkend nebo na dovolenou a tak podobně. Ale děti se těší bláznivě. Děti se těší nahlas. Děti se těší tak, že to nás, konzervativní dospělé, mnohdy irituje.
Těšíte se na Ježíše? Těšíte se, až Ho uvidíte? Ne mnozí se těší, protože ne mnozí Ho znají. Ne mnozí se těší, protože neví ani malinko, jaký Ježíš asi je. Někteří se netěší, protože vědí, že životy, které žijí, se Ježíši nemohou líbit. Říkáme-li, že Ho známe, proč mnozí nejsme nadšení z faktu, že již velmi brzy uvidíme tvář toho, který je tak nádherný? Kdy naposledy jsi Ty sám řekl, přijď rychle Pane Ježíši?
Pojďme v sobě rozdmýchat těšení se na Ježíše. Na Jeho, který si nás zamiloval a vydal sebe za nás.
Přijď rychle Pane Ježíši!
Dita Špůrková
Nedávno jsem v Písmu objevila jednu úžasnou věc. Je to v Genesis 5:24:
"I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal."
Je mi jasné, že teď nechápeš, co je to za nový objev... Ona to jako nevěděla? Jasně, že jsem to věděla! Kolikrát jsem slyšela, že Henoch chodil s Bohem a Bůh ho vzal a on nezažil smrt. Asi to zní legračně a já možná vypadám jako biblický nevzdělanec :-) ale všimli jste si někdy, že Henoch chodil s Bohem 365 let? A že měl ten člověk syny a dcery?
Víte, já jsem maminka dvou malých holčiček. Občas nebo spíš většinou nevím, kde mi hlava stojí a nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Moje dcery jsou raní ptáčata a s výjimkou spánku po obědě (nechápu, proč nemůžou spát ve stejnou dobu?) je jich dům plný až do pozdního večera. Ale Henoch chodil s Bohem a měl mnoho synů a dcer. Možná si říkáte, že tenkrát byla jiná doba. To určitě byla. Ale Bůh té doby je stejný včera, dnes a navěky. A já – maminka dvou dětí – s Ním můžu chodit dnes.
Uvědomuju si, že chození s Bohem není o tom, že „budu dělat ty správné věci“ a „zdržím se těch nesprávných“. Asi nebudeme schopní dodržet vždycky všechna pravidla na sto procent, jak bychom si přáli. Ale máme tu výsadu, že v našich životech může být stále Duch Svatý – řekl přece, nikdy Tě neopustím a nikdy se Tě nezřeknu. Takže až příště taky nebudeš vědět, kde Ti hlava stojí, tak si připomeň, že:
Henoch nebyl znovuzrozený. Ty jsi.
Henoch nebyl příbytkem Svatého Ducha. Ty jsi.
Henoch neprožil smrt. A neprožiješ ji ani Ty!
Haleluja! Dnes je den, kdy JÁ můžu chodit s Bohem.
Dita Špůrková
Jestlipak víš, kdo vlastně jsi? Otázka identity trápí mnoho lidí a bohužel je mezi nimi i spousta křesťanů. Mnoho upřímných, laskavých a hodných křesťanů, kteří Pána milují z celého srdce, ale přesto nezažívají vítězství, po kterých touží. Naopak v mnoha aspektech života prohrávají. Proč to tak je?
„Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. Jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení...?“ Židům 2:1,3
Jestli jsi znovuzrozený, tak ti nebude stačit poznávat pouze Boha k tomu, abys mohl povstat v autoritě k panování, kterou Ti Bůh dal, abys jí mohl uplatnit na každý problém a na všechny záležitosti, které se tě týkají. Musíš také poznávat sám sebe. Musíš se dobře seznámit s novým člověkem, kterým ses stal, když jsi dal svůj život Ježíši. Neopomíjej to velké spasení. Díky němu jsi nový člověk, legální duchovní bytost s mocí a autoritou v Ježíšově jménu. Spasení tě učinilo Božím dědicem a spoludědicem s Kristem Ježíšem. Díky němu jsi teď posazen na nebeských místech v Kristu Ježíši. Bůh Ti prostřednictvím spasení požehnal vším duchovním požehnáním v Kristu.
„Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů a křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Matouš 28:18-19
V zahradě Eden dal Bůh člověku příkaz, aby uplatňoval panování na této zemi. Člověk o svou vládu přišel a předal jí ďáblu, ale v Ježíši Kristu ji získal zpět. V Ježíši máš právo vládnout. Neignoruj svůj mandát. Někteří lidé Boha upřímně milují, ale chovají se jako starší bratr onoho ztraceného syna. Otče, já jsem s Tebou pořád...miluji Tě z celého svého srdce...sloužím Ti...uctívám Tě...proč tedy nemám žádnou dobrou věc? Synu, dcero, je to proto, že jste ještě neporozuměli svým synovským právům a dosud jste je nepřijali a neuplatnili. Dosud jste nevyužili výhody, které vám poskytuje to velké spasení!
Poznej sám sebe v Božím Slově. Poznej svou pozici a svá práva v Ježíši Kristu. Dobře je studuj, nech je v sobě zakořenit a zabuduj je do svého srdce.
A potom – vykonávej právo vlády nad každou silou nepřítele! Postav se čelem ke svým problémům s neotřesitelnou jistotou toho, který je dědicem Božím a spoludědicem s Ježíšem Kristem! To dokážeš! Jsi víc než vítěz v Kristu Ježíši!
Výňatek z kázání pastora Festa, 22. května 2007
Žalm 55:1-8
Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti...
Od roku 1990 hodně často létám letadlem přes oceán. Když jsem letěl v letadle poprvé, do létání jsem se zamiloval a hned jsem věděl, že létání bude nedílnou součástí mého života. A skutečně tomu tak je. Někdy bych raději létal v oblacích, než seděl doma nebo v kanceláři. Čas od času si každý z nás přeje tady od toho všeho utéct.
Davida také ze všech stran obklíčili nepřátelé, kteří ho hodlali zabít. Pelištejci, a co bylo nejhorší, jeho vlastní lidé v čele s jeho synem Abšalómem. Křížem krážem chodil po střeše svého paláce a toužil mít křídla jako holubice, ulétnout a odpočinout si.
Místo odpočinku, jediné místo odpočinku je na křídlech něžné Holubice – Ducha svatého. Znáš odpočinutí? Znáš Ducha Svatého?
Festus Nsoha
Žalm 11:3 - Když samy základy bortí se, tehdy spravedlivý nic nezmůže!
Je to kluk! Je to holčička!
Taková dobrá zpráva! Konečně se to miminko narodilo, z bolesti vzešel život. Ježíš řekl, že když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. (Jan 16:21)
Velká radost a nadšení z narození miminka mohou mít krátké trvání, když se zjistí, že dítě trpí vážným poškozením. Opakují se ve vaší rodině závažná poškození, nemoci nebo tragédie? Dám Ti radu – naroď se znovu.
V knize Zjevení 12:1-4 se píše o draku, který stál před ženou, která měla rodit, aby sežral její dítě jakmile se narodí. Tuhle scénu vidím stále dokola už dvacet dva let, co znám Ježíše Krista. Satan se postavil proti dětem naší doby. Ubližuje jim nejen postižením, ale i rozvody a následnou nepřítomností otce nebo matky. Dnešní svět je plný neúplných rodin, pěstounských rodin, zneužívání dětí. Mnoho otců a matek neplní své role a spousta dětí nezná normální rodinný život.
Církev je plná lidí, kteří nevědí, co to je církevní rodina a vůbec v ní nevěří. Mluvím o tom, že i církev je napadená tím, že v ní chybí apoštol, nebo někdo, kdo by plnil roli otce. V duchovní rodině je to stejné jako v rodině přirozené. Duchovní rodina je také rozbitá. Pro mnoho křesťanů teď plní roli církve křesťanské televizní vysílání. Věřící, kteří nebyli vychováni normálním způsobem v křesťanské rodině – rozuměj v církvi – se živí a krmí různými doktrínami. Přesouvají se z církve do církve, z konference na konferenci, ze skupiny do skupiny a snaží se ujistit se ve svých vlastních představách o církvi.
Někteří lidé se vydají na špatnou cestu už u bran spasení. Jakmile se znovu narodí, ten drak stojící nablízku se pokusí zničit a rozbít ten křehký mladinký život. Pomluva, církevní roztržky nebo snaha staršího věřícího získat manžela nebo manželku způsobí, že znovuzrozené miminko ani nemá čas vyjít z vody při křtu a už se zamotá do tělesné komunikace.
Pane, zachraň svou církev. Vysvoboď svou nevěstu.
Do jaké rodiny ses narodil? Rodina je pro malé dítě vším. Pokud je tvá přirozená rodina spíš peklo, teď máš výbornou příležitost – může tě přijmout rodina Boží.
Autor: Festus Nsoha
…A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne. 2. Timoteovi 1:12
Jaké máš poklady?
A kde jsi je ukryl?
Mluvím o věcech, které jsou pro tebe nejdůležitější a jsou drahé pro tvou duši. Komu jsi je svěřil?
Když byl Pán Ježíš ukřižovaný na kříži (Lukáš 23:46), Jeho poslední slova byla: Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.
Štěpán byl první křesťanský mučedník. Když umíral, řekl: Pane Ježíši, přijmi mého ducha. (Skutky apoštolů 7:59)
V Matoušově evangeliu 6:19-21 je psáno: Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máte poklad, budete mít i srdce.
Ten, kdo je narozený z Boha, zachovává sám sebe a ten zlý se ho nemůže dotknout. Kde? Ve skrýši Božích dlaní.
Festus Nsoha
Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
Takhle tě chce ďábel vidět. Jako ubohého, nemocného, chudého a pořád na stejném místě, bez růstu.
Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Tito lidé potřebují slyšet, že někde je, prochází, káže se Ježíš.
Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel.
Okolnosti, nebo jiní lidé ti budou říkat, abys mlčel, abys jim nic neříkal. Budou se tě snažit umlčet.
On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Lidé jsou hladoví po Ježíši.
Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
Ježíš odpovídá na naše volání, na naše prosby, on vidí naše potřeby, náš hlad!
Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha.
Prvním setkáním s Ježíšem to nekončí. Je to cesta na celý život. Cesta, na které (kterou) oslavujeme Boha.
A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Potom jsme dobrým svědectvím pro ty, kteří sedí slepí u cest a žebrají, aby se také přidali.